V osmdesátých letech 19. století končí v tehdejším Rakousku-Uhersku výstavba hlavních tratí. Nejdůležitější centra průmyslu, obchodu a těžby jsou propojena. Avšak do mnohých odlehlých chudých oblastí monarchie železnice nevede, i když je jasné, že by právě ona mohla kraji pomoci. Stavbě bránily neúměrné finanční náklady na zbudování velkých staveb nutných pro dodržení technických normativ dle požadavků ministerstva dopravy na hlavní tratě.
Naštěstí v roce 1880 vychází zákon o místních drahách, který otevřel novou kapitolu budování železničních tratí v tehdejším Rakousko-Uhersku. Zákon poskytoval místním drahám různé úlevy při stavbě, vystrojování a provozování. Například stanovil maximální rychlost na 25 km/h, umožnil použít menší šířku pláně oproti hlavním tratím, lehčí kolejnice, slabší pražce, menší poloměry oblouků a sklony až 35 promile, výjimečně až 50 promile (např. již zrušená lokálka do Jáchymova). Pro další výstavbu místních drah v Čechách byl následně významný zemský zákon č. 8 z roku 1893, který umožňoval přímou a nepřímou finanční podporu zřizování tratí "nižšího řádu" v hospodářsky slabých oblastech. V letech 1893 až 1906 bylo v Čechách na základě pomoci plynoucí ze zákona postaveno 2315 km nových tratí, více než polovina délky tratí vybudovaných do té doby od roku 1844.
Zemský výbor, který byl koordinací výstavby lokálek pověřen, uplatňoval u podporovaných drah technickou jednotnost staveb, traťového svršku i vozebních prostředků. Šířka pláně byla stanovena na 4 m (oproti 4,6 m u hlavních drah), konstrukce svršku měla vyhovovat nápravové hmotnosti 12 až 14 t, síla štěrkového lože mohla být pouze 0,25 m, směly se používat kolejnice o hmotnosti 26 kg/m a pražce z měkkého dřeva vysoké jen 0,15 m. Zákon připouštěl nejmenší poloměry oblouků trati 180 m a maximální sklon 25 promile, v odůvodnitelných případech i více. Na základě tohoto zákona byla postavena i trať Nový Dvůr (Pňovany) - Bezdružice.