Jiří Hertl

Jiří Hertl 

(17. 1. 1960 - 22. 6. 2002) 

Dne 22. června si opět připomeneme den, kdy nás opustil náš přítel Jirka Hertl. Pokusme se nyní několika myšlenkami a fotografiemi zavzpomínat na člověka, který proslul nekonvenčním životem, neskutečnou láskou k jídlu, k dobré pohodě, ale také k městské dopravě nebo bigbítu. Jirka byl básníkem nejen života, ale i češtiny, kdy si ve svých článcích dokázal pohrávat s jednotlivými slovíčky, byl autorem mnoha českých novotvarů, které se časem vžily, jako zcela běžné, jako když třeba se něco událo v Prase nebo Przni, takový pan Kráječ také jistě nezapomene na člověka, který mu přiřkl nezapomenutelnou přezdívku, stejně tak, jako mnohým jiným ... Taktéž při promítání Diových positivů k nám budou vždy promlouvat nejen místa na nich zobrazená, dnes často změněná k nepoznání, ale i jejich tvůrce, který je pro nás neopakovatelně zachytil... A takové mapičky Jirky Hertla, to je dodnes takový pojem, že se velmi těžko na tento odkaz navazuje.

Kebab ...

Jirka měl rád vždycky precizní práci. Třebaže to na výsledku stejně nebylo poznat, práce musela být perfektní. A jak se naotravoval, jestli je už konečně hotová nějaká internetová stránka, kolikrát povzdechl, co že si tu počneme bez něj, až nás nebude honit až tady nebude. Nebrali jsme to vážně a rok se s rokem sešel ... a teď už je všechno jen na nás.

Nálet na Kábul

Jirka dokázal dát dohromady velké množství lidí, různých názorů, a vždy se radoval, že má kolem sebe kamarády. Jediné, co bytostně nesnášel, byla lidská blbost, nadutost a arogance. S lidmi oplývajícími těmito vlastnostmi dokázal dlouho zápasit. Ovšem s neuvěřitelnou elegancí a nadhledem.

Vojto, mám hlad!

Jirka byl neuvěřitelně vzdělaný člověk, avšak klamal tělem. A v pravdě klamal rád. Dělalo mu nesmírné potěšení, když ti, kteří ho neznali, byli doslova šokováni velmi kultivovaným vystupováním domnělého bezdomovce a vandráka.

Německý rozhovor v rakouském dialektu

Jirka prakticky neuměl žádný cizí jazyk, ale jakmile kdekoli a kdykoli šlo o městskou dopravu nebo jídlo, dokázal se velice na úrovni domluvit německy, francouzsky, italsky, vlámsky, rusky. V jeho pozůstalosti jsme našli dopis žádající dopravní podnik o jízdenky, jejich vášnivým sběratelem byl, a ten dopis měl název: "Somr západotatarsky" :-)

Poslední fotka Jirky Herlta, pár hodin před tragedií ...

Když vzpomínáme na Jirku Hertla, nesmíme zapomenout ani na Vojtu Wolfa, zakladatele vydavatelství Wolf a časopisu Městská doprava, jehož životní pouť se ukončila spolu s Jirkou nedaleko od německého města Eisenach, krutého červnového sobotního rána Léta Páně 2002 ...

Vojta Wolf v Kapfenbergu

Zpráva o tragické události nás zastihla nepřipravené, a byla tak těžko uvěřitelná, že mnozí z nás dlouho čekali, že jednou zazvoní telefon, a tam se ozve známý Jirkův smích ...

Jirko, nikdy nezapomeneme!

Jirka v Liberci na fotce Petra Dvorského

 

© Společnost pro veřejnou dopravu, 2002 webmaster@spvd.cz
 

Stránky provozuje občanské sdružení Společnost pro veřejnou dopravu