Get Adobe Flash player

Tyto stránky provozuje občanské sdružení Společnost pro veřejnou dopravu a jsou věnovány našemu kamarádovi Jiřímu Hertlovi (1960 - 2002), spoluzakladateli sdružení i jeho internetových stránek.

Fotogalerie

Evropa

!-- -->

Za posledním rájem českých trolejbusů 9Tr
aneb nebojte se Ukrajiny

V srpnu 2003 jsme se vypravili my čtyři do neznáma. Do zavrhované, posmívané Ukrajiny. Kamarádi a rodiny prohlásili, že jsme blázni, že nás tam okradou, zabijou, že sousedka Kropáčková která tam byla před 30 lety říkala, že ...
Jako mládenci nezdární jsme samozřejmě neuposlechli a vyrazili jeden páteční večer na pražské nádraží k rychlíku směr východ Evropy - co nejblíže místům na pobřeží Černého moře, kde ještě dnes na meziměstské trati Simferopol-Jalta ukrajují tisíce kilometrů denního chleba legendární československé trolejbusy 9Tr. Postupně jsme navštívili města Vinica, Simferopol, Jevpatoria, Jalta a Oděsa. Při druhé návštěvě v létě 2005 také Dněpropetrovsk, Sevastopol a Lvov. Níže uvedený text přátelé cestování a veřejné dopravy tedy berte jako malý, nedokonalý návod jak Ukrajinu použít ku radosti své a k zdravému přežití.

Nejprve na co Vás snad nalákáme aneb trochu obecně o této zemi a její veřejné dopravě.

Ekonomická situace na Ukrajině není dobrá. Nové republiky vzniklé rozpadem impéria Sovětského svazu po roce 1991 musely projít bolestivým ekonomickým a společenským přerodem. Ukrajina, jeden z největších států na světě, se z nejhorší ekonomické situace úspěšně zvedá teprve posledních několik let. Drtivá většina bývalých podniků však nepracuje, je zde obrovská nezaměstnanost, a tak se Ukrajinci živí, jak to jde. Velká část obyvatel začala působit ve sféře maloobchodu a služeb, což společně s ostatními vlivy postavilo městskou veřejnou dopravu do nové situace. Donekonečna opravované tramvaje a trolejbusy jen obtížně vzdorují dopravnímu chaosu, konkurenci osobních automobilů a v Čechách neznámému fenoménu zvaném lidově "maršrutky". Po rozpadu SSSR byla ekonomická situace Ukrajiny skutečně katastrofální a docházelo k vypínání elektrické energie dopravním podnikům. Protože Ukrajinci jsou podnikaví, stojící trolejbusy brzy začaly nahrazovat první dodávky a mikrobusy, které převážely cestující po celém městě a jeho okolí za ceny jen o málo vyšší než u trolejbusů. Stačilo stát u silnice, zvednout ruku a řidiče maršrutky se zeptat, jakým směrem jede. Dnes je nových či starých maršutek ve městech na stovky a jezdí na organizovaných trasách s linkovými čísly. Jízdné bývá asi jednou tak vysoké jako u tramvají či trolejbusů, nicméně sociálních slev se zde cestující nedočká. Jízdní řády prakticky neexistují a na příslušný spoj je nutno doptat se místních lidí.
Způsob získávání zákazníků bývá však značně agresivní, není výjimkou vytlačení trolejbusu maršrutkou ze zastávky. Není to ani tak způsobeno silou vozů, jako spíše agresivitou jejich majitelů, kteří si svá obchodní privilegia patrně často vyřídí s méně chápavým řidičem trolejbusu na konečné. Sortiment používaných vozidel je vskutku pestrý. Od moderních mikrobusů Gaz až po různé ojetiny ze Západu. Není tedy problém se svézt dodávkou Volkswagen, která evidentně kdysi bývala sanitkou, pohřebním vozem či majetkem Deutsche Post. Jestli se tyto vozy dostaly na Ukrajinu legálně je ovšem otázka. Maršrutky dnes zajišťují také většinu dopravy v příměstských oblastech a na venkově.
Vlakové nádraží v Jevpatorii
Vlakové nádraží v Jevpatorii
Foto Míra Klas (srpen 2003)
Životní prostředí je v ulicích ukrajinských měst katastrofální. Z auty přeplněných rozbitých silnic se zvedají mračna nepříjemného prachu a většina vozidel zdaleka vůbec nesplňuje naše představy o přiměřených emisích. Na vině je stáří vozidel, jejich technický stav a také nekvalitní paliva. Poměrně často je však u starších vozidel značky Gaz, Laz a Paz., používáno jako palivo metan, pro jehož uskladnění slouží tlakové lahve na střeše či pod korbou vozu. Při nevalné kvalitě ukrajinských silnic, velké špíně a dopravnímu chaosu se proto jeví na větší vzdálenosti jako nejlepší dopravní prostředek vlak. Dá se totiž tvrdit, že české železnice za těmi ukrajinskými v mnohém zaostávají. Hlavní trati jsou vesměs modernizovány, vlaky sice dosahují rychlosti maximálně kolem 100 km/h, ale tuto svou rychlost dokáží udržet nepřetržitě po delší dobu. Větší zpoždění či pomalé jízdy na trati jsou vzácná. Pokud se Vám bude zdát že trať vede skoro pořád lesem, mýlíte se. Ukrajina je prakticky bezlesá rovina, uměle vysázené pásy lesa podél trati slouží jako větrolamy.
Skoro všechny dálkové rychlíky vezou pouze lehátkové či lůžkové vozy a jsou povinně místenkové. Lůžkové vozy ("kupějnyj") mají kupé pro čtyři osoby a bývají klimatizované. V elitních vlacích visí na oknech krajkové záclonky a interiér je vyzdoben dobře vypadajícími umělými rostlinami. Lehátkové vozy ("plackartnyje") jsou velkoprostorové a mají interiér rozdělený pouze příčkami. Lehátka jsou jak v příčné ose vagónu, tak i podélně v chodbičce vozu u oken. V letních měsících bývá v těchto vozech poměrně horko a příslušný odér, nicméně na to si člověk po chvíli zvykne, ale rozmazleným či choulostivějších osobám cestování v takovém voze nelze doporučit. Nicméně tento způsob cestování "plackartnymi" vozy je prezentován jako nejzajímavější pro možnost družby s přátelskými domorodci a také pro množství neostýchavých hezkých Ukrajinek, ukládajících se večer ke spánku. Čistota a vybavenost těchto vozů je překvapivě dobrá, vagónová "děžurná" večer nabízí čistě vyprané ložní prádlo zatavené do igelitu.
Pro bezpečné uložení bagáže slouží prostory pod přízemními lehátky, otevíratelné jen po odkulení nocležníka na zem. Bezpečnost v "plackartnych" vagónech je vysoká, prakticky všichni vidí na všechny. Po deváté hodině večerní se nekompromisně ve vagónu zhasíná, hlučitelé či kuřáci jsou přítomnými matkami dětí nekompromisně vykázáni na uzavřený představek. Báječnou věcí je volně přístupný samovar s nekonečnou zásobou horké vody na vynikající ruský čaj nebo instantní polévku. Ve vlaku nehrozí, že by někdo umřel hlady. Na perónech hlavních nádraží číhá na příjezd vlaku pokaždé množství "bábušek", jež jsou dostatečně vybaveny jak pivem, limonádami, uzenými rybkami a pečivem, včetně výborných slaných a sladkých pirožků domácí výroby. Vlaky mívají asi tak jednou za dvě hodiny jízdy na velkých nádražích 15-20 minutové pobyty, kvůli koloťukům a zdravotním přestávkám lokomotivní čety. Kromě zásobování jsou "bábušky" v turisticky navštěvovaných oblastech připraveny poskytnout cestovatelům i ubytování.
Ukrajinské nádraží v noci
Ukrajinské nádraží v noci
Foto Jiří Kohout (srpen 2003)
Cena za takové cestování je přitom pro nás směšná. Jízdenka plackartnym vagonom z Oděsy do Lvova přišla v roce 2003 v přepočtu jen na 150,-Kč. Problematické však bývá v turistické sezóně jízdenku na dálkové vlaky získat, neboť bývají i na několik dní dopředu vyprodány. Například jsme v Simferopolu marně sháněli 20. srpna jízdenku na jakýkoliv vlak směrem domů. Volná místa byla až po 2. září. Pokud jsme to pochopili správně, asi 24 hodin před odjezdem vlaku se automaticky uvolňují nezakoupené, rezervované jízdenky a tak je šance na poslední chvíli ještě něco sehnat. Pokud člověk cestuje sám, je možnost ještě zkusit po příjezdu vlaku se vtlačit někam na volné místo. Na krymské Jaltě jsme se setkali s mobilní prodejnou vlakových jízdenek, umístěnou v dodávkovém automobilu. Jízdenky také prodávají s přirážkou a lepší kulturou prodeje některé informační kanceláře na nádražích.
Jízdenky se vydávají jmenovitě, k jejich koupi cizinci potřebují pasy a výdej jízdenky je tím pádem zdlouhavý. Nervozita bývá ve frontách značná a ukrajinské ženy jsou zvyklé o místo na slunci často tvrdě a s křikem bojovat. Na cizince si však netroufají. Jízdenky na příměstské jednotky ("elektropójezdy") se zakupují kasách pro místní dopravu, jsou bez rezervace a vypadají jak účtenka ze samoobsluhy. Osobních a nákladních vlaků jezdí na hlavních trasách hodně. Zcela běžné jsou dvacetivozové soupravy rychlíků a pokud si stoupnete před příjezdem vlaku na špatný konec perónu, slušně se za svým vagónem proběhnete. Pokud má vlak zpoždění, strojvedoucí na nastupující nebere ohled. Mohutný stroj v čele vlaku začne náhle funět, cvakat a hučet, celá souprava se jen pomalu rozjíždí, aby jste si ještě stačili za pokřiku vagónové děžurné nastoupit, navzdory davu ven deroucích se lidí. Příbuzní mají totiž ve zvyku se jít rozloučit s cestujícími až do vagónu.
Samostatnou kapitolou pro vyprávění jsou ukrajinská nádraží zejména ta, která se nalézají na hlavních tratích. Ve výstavnosti, čistotě a vybavenosti zdaleka překonávají podobná zařízení v České republice, ale dokonce i v některých ohledech nádraží v zemích EU. Bezdomovce či podezřelé živly zde neuvidíte, zato policistů habaděj. Překvapivě dobrá starostlivost o majetek drah je přitom vidět i na ostatním zařízení nádraží, lokomotivách i silničních přejezdech. Železniční fanda by jistě došel na Ukrajině k extázi. Není se co divit. Elitní rychlíková lokomotiva Českých drah vypadá vůči těm ukrajinským jak mašinka pro posun v depu. V čele dálkových rychlíků je možno vidět jak elegantní škodovácké stroje řady ČS, tak i mohutné dvoudílné stroje řady VL z novočerkasského podniku. Přitom jsou to ale velmi krásné stroje se stalinistickou architekturou, jako by hrubě vytesané z železného ingotu. Vše je na těchto strojích velké, monumentální. Nejmenší klíč používaný v depech musí být patrně čísla 64. Pro posun ve stanicích se hojně využívají další z Čech známé stroje ČME 3. Populární Čmeláci jsou udržováni v takovém stavu, který by jim záviděl leckterý jejich český kolega. Vagóny jsou široké, v příměstských jednotkách jsou oddíly na obou stranách pro šest sedících lidí a tak se do jednoho vagónu vejde až 118 sedících cestujících. Nákladní vagóny nejsou také žádní drobci. Kdo viděl nekonečný vlak řazený z osminápravových cisternových vagónů, z nichž každý váží ložený až 160 tun, asi by nechtěl zažít pocit ukrajinského řidiče který uvízl na železničním přejezdu.
Ještě několik slov o autobusové dopravě. Zejména v místní dopravě je opět vidět obrovská konkurence mezi jednotlivými dopravci, vozy sovětské provenience dnes ve velkém množství doplňují ojeté vozy ze západní Evropy i z Čech, včetně typu jako je ŠL11. Na většině dálkových spojů které vcelku solidně propojují hlavní centra Ukrajiny jsou však nasazovány starší autobusy Ikarus v nevalném technickém stavu. Jízdenku v grafické úpravě podobné účtence ze samoobsluhy si lze v předstihu zajistit včetně místenky v předprodeji. V době odjezdu ji pak znehodnotí dispečer autobusového nádraží. S velkou pravděpodobností však řidič na prvním rohu za autobusovým nádraží zastaví připravené skupince černých cestujících, pro jejichž usazení slouží na míru uříznutá prkénka vsazená do uličky mezi sedačky. Jízda těmito autobusy na delší vzdálenost není pro osoby vyššího vzrůstu příjemná, navíc se do interiéru vozu derou různé pachy ze silnice. Pokud na Ukrajině budete již nějaký ten den, můžete na dálku několika stovek metrů poznat dle čichu, jaké že to vozidlo autobus dojíždí. Rovněž bezpečnost bagáže v zavazadlovém prostoru autobusu během nočních přejezdů nemusí být nejvyšší a je třeba maximální obezřetnosti. Na druhou stranu s Vámi řidiči objedou kdejakou hospodu či tržnici. Během noční jízdy autobusem ze Simferopolu do Oděsy jsme zažili ve dvě hodiny ráno zastavení na obrovském tržišti kdesi v pustině. Sortiment prodávaného zboží je zde velmi podobný tomu, které nabízejí vietnamští trhovci u našich státních hranic. I přes noční hodinu velká část stánků fungovala a kromě lihovin defilovalo na pultech například také čerstvě usmažené kuře či filé.
Autobusové nádraží v Jevpatorii
Autobusové nádraží v Jevpatorii
Foto Míra Klas (srpen 2003)
Zatím co se železnice na Ukrajině relativně úspěšně modernizuje a rozvíjí, městské dopravní podniky mají situaci mnohem horší. Na vině je především nedostatek peněz v městských kasách, velká konkurence individuální automobilové dopravy a soukromých dopravců. V některých městech místní samospráva proplácí jen část finančních prostředků, které by ze zákona měla dopravním podnikům za služby vyúčtovat. Přesto jsou dopravní podniky na rozdíl od "maršrutkových" provozů nuceny poskytovat různé sociální slevy na jízdném. Problematickým je také nákup kvalitních dopravních prostředků. České tramvaje a trolejbusy si vydobyly v bývalých zemích SSSR vynikající pověst. Na nový nákup v Čechách však dopravní podniky nemají peníze a proti dovozu stojí také vládní nařízení o preferenci domácích výrobců. Ukrajinské strojírenské podniky sice pod tlakem existenčních problémů nabízejí poměrně zajímavý výběr nových typů, ale jejich kvalita není uspokojivá. Naštěstí jednoduchá konstrukce vozidel, jakým je trolejbus Škoda 9Tr či tramvají Tatra T3, T4 a KT 4 umožňuje opravovat a udržovat v provozu tyto typy velmi dlouhou dobu. I přes skromné technické vybavení jsou zaměstnanci dílen ukrajinských dopravních podniků skutečnými mistry ve svém oboru. To, co je možné opravit a vyrobit za nízké peníze ve vlastních dílnách, funguje na dopravních prostředcích bezvadně. Části vybavení interiéru či velkoplošná skla jsou však nákladnými záležitostmi, což je na jejich stavu znát. Přesto však setkat se s dopravním prostředkem, který má zaplechovaná okna, jak tomu bylo před lety, je už vzácnost.
Jízdné se na Ukrajině platí přímo ve vozech průvodčím. Ženy všech věkových kategorií slouží také jako řidičky, mužů za volantem je poměrně málo. Jízdné se pohybuje mezi 40 až 50 kopějkami, což jsou v přepočtu asi 3,-Kč. Průvodčí bývají dost důslední a zkušeně dokáží vybrat jízdné i v přeplněné tramvaji. K dostání jsou i časové průkazky, které se však tolik překvapivě nepoužívají. Zastávky městské dopravy jsou vybaveny plechovým označníkem s jednoduchým jízdním řádem, na kterém bývají vyznačeny první a poslední spoje linky a interval mezi spoji v jednotlivých časových období za den. Vzhledem k tomu, že Ukrajinci jsou nuceni se sháněním obživy zabývat i o víkendech, na frekvenci spojů i na pouličním ruchu se dny oficiálního volna téměř nepoznají.
S fotografováním jsme nikde neměli problémy, pouze v některých vozových depech neradi viděli náš zájem o rozbité vraky tramvají a trolejbusů. Prohlédnout si dílny nebyl většinou problém, stačilo se řádně ohlásit, případně se rovnou obrátit na "glavného inženiera", jakožto osobu většinou zapálenou pro věc. Samozřejmostí bylo také slušné chování a pochvala, že to mají i přes všeobecný svrab mládenci pěkný a taky nějaký drobný "padarok" v podobě českých prospektů, mapiček či dopravních fotografií z českých měst.

Než vyjedete trochu obecných rad a postřehů z Ukrajiny

Svačinka do vlaku od bábušky
Jak staří generálové vědí, bez řádné přípravy se věc nepodaří. Pokud budete cestovat veřejnou dopravou, počítejte raději s časovou reservou. Může se Vám stát, že den budete běhat po městě a shánět jízdenku na dopravní prostředek z bodu X do bodu Y. Cílů si raději stanovte méně než více, nedělejte si z dovolené závody jenom kvůli pár letmo nastříleným fotografiím do sbírky. Ukrajina je krásná a zajímavá země, bylo by škoda ji jen proletět. Věřte že na takovém Krymu je míst k poznávání na měsíční dovolenou a vy budete mít jen pár dní.
Dobré je udělat si společně měsíc před odjezdem předstartovní poradu a určit si kdo co zařídí, povleče a podobně. Společně pečlivě vypracované seznamy věcí od špendlíku po spacák Vám zaručí, že jen tak na něco nezapomenete a nebo nepotáhnete zbytečně vícekrát. Zbytečné věci v batohu jsou dobrým podhoubím pro budoucí nervozitu a ztráty během přebalování bagáže a nebo během rychlého vystupování z vlaku. Dobré je si určit, jak vybaveni se budete pohybovat po městech během výletů. Mně se osvědčil klasický pevný zálesácký chlebník, který byl nenápadný a schoval vše podstatné včetně fotoaparátu. Na Krymu je v létě pěkné horko, nezapomeňte na čepici, opalovací krém, naopak pokud tam budete lézt po horách které dosahují výšek českých Krkonoš, může Vás zaskočit slejvák či studenější počasí. Samozřejmostí by mělo být uzavření cestovního připojištění a také včasná návštěva českého zubního lékaře před odjezdem.
Vízová povinnost byla naštěstí v létě 2005 definitivně zrušena a tak největším problémem je doprava na Ukrajinu a zpět. Obecně se moc nedoporučuje cestovat na Ukrajinu vlastním vozem - je to v očích chudých domorodců znakem většího příjmu a snadno se stane člověk obětí buzerace "bakšišové" policie či ještě hůře zlodějských a mordýřských band. Také kvalita silnic je povětšinou značně nevalná, stejně tak jako nejisté je složení prodávaných pohonných hmot. Ve městech na silnicích vládne chaos, každý jede, co to jde. Světla na křižovatkách často nefungují z důvodu prasklé žárovky a nebo jsou schována v korunách léta neprořezaných stromů. Stejně tak chodci si musí vhodný okamžik pro přechod na fakticky neexistujícím přechodu dobře načasovat, přednost chodcům se na křižovatkách vskutku moc nenosí. O technickém stavu vozidel a jejich totálně sjetých pneumatikách, o ukrajinské představě přiměřené kouřivosti se je lepší se raději nezmiňovat.
Poměrně zajímavou alternativou dopravy je autobus. Do Vinice, Kyjeva, Dněpropetrovsku či Oděsy jezdí autobusy s příjezdem do cíle cesty druhý den odpoledne. cenově poměrně výhodný je také noční přejezd z Ostravy či Olomouce do Lvova, kde je možné dopoledne přestoupit do některého z dálkových vlaků na Krym či jinam. Při první návštěvě Ukrajiny jsme z různých důvodů nakonec zvolili vlakové spojení. Pro cestu tam jsme využili přímý lehátkový vagón na trase Praha-Krakov-Přemyšl -Lvov-Vinica a Kyjev. Druhou možností cesty do centrální Ukrajiny, kterou jsme zvolili pro cestu zpět, je trasa přes Slovensko a Podkarpatskou Rus, či dle Ukrajinských Zakarpatskou Ukrajinu. První varianta přímým lehátkovým vagónem přes Polsko je nejpohodlnější a nejzajímavější, ovšem také nejdelší a nejdražší. Vlak z pražského hlavního nádraží do Polska odjíždí po 21h a druhý den brzy ráno je ukrajinský lehátkový vagón přepřažen v Krakově do vnitrostátního rychlíku ve směru na polsko- ukrajinské hranice. Do pohraniční stanice Přemyšl dorazí vagón krátce po poledni, aby tu pak až do večerních hodin čekal na odjezd ukrajinského dálkového vlaku do Kyjeva. Mezi tím je vagón přerozchodován a cestující se mohou několik hodin věnovat procházkám po příjemném městě, jenž kdysi bylo významnou pevností. Mimořádnou popularitu zde má česká národní postavička voják Švejk, jehož románové osudy zavedli do okolí tohoto města. Dnes si zde můžete zakoupit upomínkové předměty s podobiznou Švejka a někde ve městě je prý i jeho památník. Vagón do cíle cesty dorazí dopoledne třetího dne. Jízdenka na trase Plzeň - Vinica stála v roce 2003 asi 2.300,-Kč, přičemž bohužel značná část sumy není jízdné, ale prehistorické přeshraniční příplatky, jenž jsou železnice nuceny vybírat na základě nějaké celoevropské železniční dohody.
Těmto poplatkům se vyhnete, pokud budete cestovat na Ukrajinu přes Slovensko. Na Slovensko jezdí dosud dostatečný výběr rychlíků s řazením lehátkových a lůžkových vagónů, díky nimž můžete být za druhý den ráno poměrně odpočatí v Košicích. České a slovenské železnice naštěstí zavedly mezi s sebou na hranicích zvláštní tarifní režim a tak jízdné je naštěstí rozumné. V Košicích je třeba přesednout na některý autobus ve směru Michalovce, Vyšné Německé a nebo rovnou Užhorod ( v loňském roce 3 spoje denně - řidič bere i české peníze, samozřejmě v nevýhodném kurzu). Některé autobusy končí ve Vyšném Německém na hranicích, odkud lze dojít pěšky či dojet taxíkem do Užhorodu. Zde si nenechte ujít procházku po zajímavém městě, kde mnoho hlavních budov, mostů a škol postavila Masarykova republika. Na břehu řeky Už, přímo pod kostelem v centru města existuje dodnes pionýrská železnice, která však patrně jezdí jen v sezóně o sobotách a nedělích. Areál je bohužel oplocen. K další cestě je nutno použít osobních vlaků směr Lvov (5 hodin jízdy) a nebo dálkových lehátkových vlaků ve směru Lvov, Kyjev, Charkov kterých však do Užhorodu mnoho nejezdí a na jejich použití v sezóně se nelze zcela spolehnout - viz níže. Poslední možností vstupu na Ukrajinu je ještě cesta přes železniční přechod v Čierna při Čope. Jde však většinou o značně zdlouhavou a komplikovanou cestu.
K překročení státních hranic je třeba samozřejmě pas. Na hranicích před celními orgány se samozřejmě chovejte zcela pokorně, žádné narážky, posměšky, křik či brblání během průměrné úřednické buzerace. Pokud si někdo veze na dovolenou trochu travky na vykouření či ještě něco "lepšího" je samozřejmě pako. Při vstupu na ukrajinské území po Vás budou chtít patrně vyplnit nějaké vstupní formuláře, ale pokud do nich popravdě napíšete že nepašujete na Ukrajinu žádný kulomet, jadernou hlavici, pohlavní či jinou nemoc, s celníky problémy mít nebudete. Část formuláře týkajících se celních záležitostí by jste si měli u sebe nechat a odevzdat při opuštění země. Po nás ho však nakonec ani nechtěli. Pokud si nebudete s vyplněním formuláře vědět rady, neostýchejte se zeptat zkušenějších spolucestujících. Zajímavá situace může také nastat při opouštění Ukrajiny na hraničním přechodu v Užhorodu. Při nastupování do slovenského autobusu jsme byly terčem soustředěného, vytrvalého útoku místních ukrajinských "mruvek" , neboli drobných pašeraček cigaret a dalších komodit, které se na slovenském území tak dobře prodávají. Občané mají samozřejmě právo převézt přes hranice omezené množství tohoto zboží a po nás se chtělo abychom jim pomohli s kšeftem. Nutno podotknout, že vytrvalému útoku fešných, výmluvných Ukrajinek bylo těžké odolat, nicméně je nutno před tímto počinem se mít na pozoru. Nikdy nevíte, co vlastně ty nevinné krabičky cigaret mohou ve skutečnosti obsahovat.
Na závěr je nutno dodat že Ukrajinky prošly hranicí naprosto bez problémů, i když pochybuji že tolik těhotných a obtloustlých ženských, oblečených v parném létě jak do deště, by nebylo ukrajinským a slovenským orgánům nápadné. Ale asi dostali nějaké nevšimné. První starostí, kterou na Ukrajině budete mít je výměna peněz. Většinou jsou kamenné směnárny ve velkých městech a v turistických centrech na každém rohu. Pokoutných veksláků jsme kupodivu moc neviděli a personál běžných směnáren nás před nimi varoval. Riziko podvodu je vzhledem k možnému zisku příliš vysoké. Poměrně hodně veksláků bývá na autobusovém nádraží v Užhorodu a slovenský řidič autobusu většinou zkušeně poradí, ke komu z nich jít. Ve směnárnách se bez problémů mění jak americké dolary, tak i Eura. Je vhodné měnit menší bankovky, stejně tak jako je dobré žádat menší ukrajinské peníze. Ideální jsou 5 až 20 hřivnové bankovky, padesáti a stohřivny neberte. Pokud jsou tyto bankovky navíc mírně poškozené, měli by jste je patrně problémy s nimi někde platit, už jenom proto že prodávající na trhu by neměl nazpět. V roce 2003 se za 1 Euro dostalo asi 5,5 hřivny, v roce 2005 asi 5,8 hřivny.
Tržiště v Aluště
Tržiště v Aluště
Foto Míra Klas (srpen 2003)
Ubytování je možné buď v soukromí a nebo v některém z hotelů. S volně přístupnými penziony za rozumné ceny se moc nesetkáte. V turisty navštěvovaných lokalitách na Vás bude po příjezdu na nádraží již patrně čekat zástup " bábušek" s cedulkou "preživanie" , doplněné případně " plaž, duš, tualet". V případě přebytku nabídky na ubytování, je chumel neodbytných "bábušek" schopen se o zákazníka tvrdě pohádat i za pomocí loktů a holí, za němého úžasu slušně vychovaných cestovatelů z Čech. Než vyrazíte v doprovodu "bábušky" se ubytovat, je důležité se řádně poptat o jaké ubytování se jedná, co je součástí bytu a jaká je cena za osobu. Pokud se Vám ubytování nebude líbit či majitelé se budou podezřele chovat, neváhejte a ubytování odmítněte. Konkurence je naštěstí velká a vždy ve střehu. My jsme například v Oděse odmítli ubytování v zatuchlém přízemním pokoji ve společnosti krajně nesympatických mužských členů rodiny. Druhý pokus skončil mnohem lépe. Jednoduchý zahradní domek kousek od břehu moře, kde se opalovaly místní krásky bylo to nejlepší ubytování za celou cestu. Měsíční svit nad mořem, kde v dálce plují lodě je krásný zážitek na dlouhou dobu ...
Běžná cena za noc se pohybuje mezi 15-20 hřivnami za osobu. Většinou se jedná o pronajatý byt či pokoj různých kategorií. Součástí bytu nebývá domácí osazenstvo, které se patrně stěhuje k babičce či do zahradního domku. Většinou je v bytě kuchyňka se základním nádobím, WC a možností umýt se. Tekoucí teplá voda je v létě na Ukrajině věc značně vzácná, nicméně občas se poštěstí na ni narazit. S domácími je možné také domluvit dodávku nadstandardních lůžkovin. Při ubytování v Simferopolu jsme měli štěstí i na televizi. Ovšem nečekejte od toho žádné zázraky. Kromě původních ukrajinských a ruských seriálů, které jsou většinou jen o souboji chrabrého kriminalisty se všudypřítomnou mafií (každý díl vždy končí krvavou přestřelkou, znásilněním manželky hrdiny apod.) je možno sledovat i pořady zahraniční provenience. Pokud Vám ovšem nebude vadit, že všechny filmy stihnou simultánně dabovat dva hlasy a délka vysílaných reklam je přímo úměrná délce filmu. A tak největšího ohlasu nakonec u nás měly vysílané díly seriálu Nu pagadi (režie Kotěnočkin)! Bohužel náš oblíbený díl s trolejbusem nedávali ... :-)))
Další možností je ubytování v hotelu. To většinou přichází v úvahu zejména v oblastech, kde není turistický ruch. Platí úměra, že tam kde turistický ruch existuje, bývá ubytování v hotelu již poměrně cenově náročné. V málo navštěvované Vinici jsme nakonec ubytování dostali v ceně 35 hřiven za osobu na dvoulůžkových pokojích. Jednalo se o zašlý komunistický hotel z osmdesátých let. Byl však poměrně čistý a dokonce s klasickými evropskými záchody, což nebývá na Ukrajině pravidlem. Koupelna však byla koncipovanou jako sprcha, záchod a umývárna dohromady, což nebylo šťastné řešení. Poslední možností ubytování je stanování, které jsme však neměli možnost vyzkoušet. V opuštěných horách Krymu není určitě problémem, ovšem něco jiného je to v blízkosti větších měst, kde může jít o poměrně nebezpečný počin. Pokud máte s ubytováním problémy, zkušení radí obrátit se na taxikáře. Jsou to chlapíci pro všechno. Zajímavou možnost poskytují společné a hojné drážní ubytovny "kómnaty oddycha", kde však nemusí být volno. Na velkých nádražích lze také k přespání využít placených V.I.P. čekáren. Zejména ta na nádraží ve Lvově by Vám vyrazila dech. Kožené sedací soupravy, belgické koberce, křišťál a televize s plochou obrazovkou.
Stravování na Ukrajině není problémem. Pokud se Vám maminka bude chtít pokoušet vecpat do batohu půlku husy, pecen chleba a třenou bábovku, důrazně ji odmítněte. Je to zcela zbytečné a alespoň předejdete možným zdravotním komplikacím. Silná otrava zkaženým jídlem kdesi v karpatských pustinách, vyvolaná domácím karbanátkem 2 dny vláčeným autobusem může být také o život! Toť osobní zkušenost jednoho z kolegů … Doby hladových obchodů na Ukrajině jsou naštěstí pryč. Obchůdků, tržnic a malých bufetů je ve městech mnoho, prakticky na každém rohu či významnější zastávce MHD. Doba likvidace těchto živnostníků nadnárodními hyper a supermarkety naštěstí zde ještě nezačala a tak se dá říci, že mnohde na Ukrajině je v současnosti lepší zásobování než v Čechách - zejména pro nemotorizované spoluobčany. Obchůdky s potravinami jsou většinou otevřeny denně až dlouho do noci. Nabídka je bohatá od pečiva, dobrých sýrů, salámů, až po výborné mléčné výrobky, rybí konzervy a sladkosti. Balené minerálky a stolní voda jsou samozřejmostí. Nejznámější místní pivo Obolnoje se nechá pít, ovšem nic moc. Plzeň se na Ukrajině také koupí, je však pro místní drahá (Prazdroj za 6 hřiven). Zázrak nečekejte také od balených limonád. Až ochutnáte, nabudete dojmu že jde patrně o odpadní produkt továrny na dětskou zubní pastu.
Prodej slunečnicových semínek na tržnici ve Vinici
Prodej slunečnicových semínek na tržnici ve Vinici
Foto Míra Klas (srpen 2003)
Zážitkem bývá návštěva některé z místních tržnic, kde se často za nevalných hygienických podmínek prodává vše od čerstvě rozsekaného čuníka, elektroniku, oblečení až po slunečnicová semínka, která tak rádi Ukrajinci louskají. Delikatesní záležitostí bývají v oleji nakládané zeleniny jako baklažán plněný mrkví s cibulkou a papričkami, hříšně dobré medové dorty (kupovat raději jako čerstvé hned po ránu) a další drobné pochoutky. Jako dárek příbuzným je možno dovézt z Ukrajiny laciné a dobré vážené čokoládové bonbony a nebo výtečné přírodní šampaňo Oděssa (v Čechách není k sehnání).
S klasickými restauracemi kde se podává jídlo, se na Ukrajině moc nesetkáte. Za socialismu nebylo co v restauracích podávat a dnes zase Ukrajinci nemají peníze. Restaurace naleznete jen ve větších městech a v letoviscích. Nabízejí poměrně slušný výběr jídel za rozumné ceny, pouze s kvalitou to občas ještě kulhá. Ruský boršč však naštěstí všude umí velmi dobře. Pokud se Ukrajinci stravují na ulici, pak je to u jednoduchých pivních bufetů. Na základě dřívějších vyprávění jsme se těšili na výtečný, laciný šašlik, masové pirožky. Jaké však bylo naše zklamání, když jsme prakticky na žádnou z těchto věcí nenarazili. Zato všude ve stáncích inzerují hamburgery a "horké psy". Kulturní devastace západními "vymoženostmi" bohužel i zde pokročila už hodně daleko. Výtečné pirožky s bramborovo-koprovou náplní jsme nakonec koupili až na závěr cesty na nádraží v Oděse. Za to všude již měl své prodejny Mc Donalds, což jsme vždy vděčně ocenili návštěvou jediné věci, která mě osobně na tomto podniku zajímá - čisté WC.
Používat WC na Ukrajině je obecně trochu problematické. Na klasický evropský záchod narazíte ve vlacích (bývají vcelku slušné) a nebo občas v hotelu, či v lepších podnájmech. Kupodivu naopak ve velkoryse modernizovaných nádražních budovách, se ukrajinští projektanti spokojili s místní klasikou - tureckými záchodky. Neplacené veřejné záchodky ( například na jaltském trolejbusovém nádraží) jsou však vskutku jen pro otrlejší povahy, ale když je potřeba člověk se spokojí s čímkoliv. I na placených záchodcích se připravte že toaletní papír nebývá v ceně služby a že můžete po celou dobu "snažení" hledět z podřepu na stejně trpícího "protihráče".
Co se týče bezpečnosti, lze říci, že za dodržování opatrnosti je Ukrajina pro obyčejné cestovatele poměrně bezpečná. Je samozřejmé, že není vůbec rozumné ukazovat všude kolik mám peněz ( budete mít patrně s sebou peníze ve výši několika ukrajinských výplat), že si mohu dovolit drahé oblečení, foťáky a podobně. Bohužel zájmu zkušených kapsářů v přeplněných vozidlech MHD se patrně nevyhnete. Batoh je na Ukrajině spolehlivým znamením, že nejste zdejší i kdyby jste vypadali sebeotrhaněji. Potom je však o to důležitější mít na bezpečném místě podstatnou část peněz (dobré je částku rozdělit a mít na několika spolehlivých místech), stejně tak jako doklady. Osvědčily se různé prodávané cestovní kapsy, určené na nošení pod tričkem či kalhotami. Drobné na trolejbus či jídlo jsme pak nosili po kapsách. Pokud budete ťunťové jako jeden náš kolega a necháte si naditou peněženku v boční kapse kalhot, velmi rychle spláčete nad výdělkem. Situace může být ještě mnohem horší, pokud ji Vám ukradnou i s pasem. Bez peněz a dokladů řešit na břehu Černého moře cestu na ambasádu do Kyjeva a pak domů by nebylo zrovna jednoduché a veselé. Dobré je mít s sebou v záloze okopírovanou stránku s Vaší podobiznou a nacionálemi. Při návštěvách přeplněných míst buďte proto opatrní a vzájemně se kontrolujte. Pokud se Vám bude zdát že by jste mohli být v ohrožení, či se Vám prapodivné tlačenice a pohyb ve voze nezdá, hlasitě se ozvěte a vytrhněte ze sevření. Kapsu s penězi a doklady také nikdy nenechte bez dozoru ve vlaku, na pláži a v místě ubytování. Je také rozumné nechodit po odlehlejších místech sám a už vůbec ne v noci (ve městech pouliční osvětlení většinou nefunguje).
Samostatnou kapitolou je místní policie. Pokud budete potřebovat poradit či řešit akutní ohrožení ze strany místních, bát se jich nemusíte. Bohužel se nám stalo jeden večer na autobusovém nádraží v Simferopolu, že jsme byli náhodně sbaleni místními policisty a odvedeni do vyšetřovny. Protože jsme však byli Češi a navíc s kapsami plných vizitek od různých vedoucích pracovníků vozových dep na Ukrajině, důkladně šacovat se nás neodvážili. Poláci a Ukrajinci dopadli hůře. Nicméně peněženky nám prohledali (neměli na to zřejmě vůbec právo) a vzali sobě nenápadně poměrně vysokého bakšiše. Tomu se bohužel nedá zcela zabránit. Kdyby jste však patrně znali plat zdejšího policisty, asi by jste se jim zas tak moc nedivili.
Pokud Vám budou šacovat peněženky, nenechte se alespoň nechat druhým policistou vytrhnout ze soustředění a než prohlídka začne, nahlaste kolik přesně v ní máte peněz. Podle zkušených můžete také zkusit hned na místě spustit bengál a začít vyhrožovat stížností nadřízeným, ambasádě či jiným významným lidem. Prý to většinou pomáhá, strach z nadřízených je zde pořád velmi vysoký. Nutno dodat, že tato historka je poměrně ojedinělá, zkušenosti ostatních cestovatelů s místní policií jsou vesměs kladné. Obyčejných občanů se bát nemusíte. Mají svých starostí dost. Rádi si však s Vámi popovídají pokud zjistí, že jste z Čech. Češi jsou na Ukrajině na rozdíl od Poláků poměrně oblíbení. Bábuška na tržnici po zjištění že jsme Češi rozesmátá pravila: "Da! Ja znaju. Trolejbusy Škóda!" I děduška v trolejbusovém depu Simferopol: "A Čéši! Charošaja strána. Ja prijechal v šesdesatomvosmom k vam na tanke. U Vas krasivoje." Častým tématem hovoru je, jak u nás a kolik bereme. Z bezpečnostních důvodů je však lepší tuto částku rozhodně nepřehánět.
Přístav v Jevpatorii
Přístav v Jevpatorii
Foto Míra Klas (srpen 2003)
Velmi hezkou věcí jsou místní mladé ženy. Jsou krásné, pěkné slovanské typy a jejich spousta. Horší to bývá když se usmějí, stomatologická prevence byla za totalitního režimu zcela zanedbávána a ani dnes není o mnoho lepší. Zkušení však varují před krátkodobými večerními románky v potemnělých ulicích. Velmi snadno by jste mohli přijít k vážné újmě na zdraví a také žloutenka či AIDS je poměrně na Ukrajině populární. Protože se Ukrajinky moc neostýchají a podprsenky se moc nenosí (patrně spíše, že jsou drahé), pokušení je často vskutku ke zbláznění.
Na rozdíl od Čech, kde jsou pěkné dívky většinou nacpány od 18 let v automobilu, potkáte je na Ukrajině pořád na ulicích, tramvajích. Často je také uvidíte jako velmi mladé průvodčí a řidičky v dopravních prostředcích MHD. Děvčata bývají přátelská a zvědavá. Hodně z nich by se rádo vdalo z místního svrabu někam na západ a Česko je poměrně populární, jazykově a kulturně blízkou zemí. Již za totalitního režimu byly svobodní mládenci z Československa, kteří přijeli do SSSR na montáže, terčem soustředěného uhánění na kterém se často podílela celá rodina. Jedna z úsměvných historek například vypráví o montérovi, který chodil s místní mladou dívčinou, ale těsně před odjezdem domů se příjemného románku zbavil. Rozzuřený tatík pak řemenem ztrestal jak dceru i matku za to, že kluka nedokázali dohnat ke svatbě či závazku.
Češi jsou zde populární už jenom proto, že jsou na rozdíl od místních mládenců vychovanější a mívají vůči ženám ohleduplnější přístup, než opilý, nezaměstnaný manžel, který po příchodu domů manželku preventivně zfackuje. Galantnosti si tedy ukrajinské ženy moc neužijí. Ve své naivitě jsem jednou pomáhal z vagonu vynést těžkou bagáž sympatické zrzavé třicátnici a její matce. U obou ze začátku objevil nechápající úžas a pak následovalo upřímné pobavení. Odvrácenou tváří současné situace na Ukrajině se kterou se na ulicích setkáte, jsou staří a nemocní lidé. Zubožená stařenka prodávající na ulici své poslední věci a nebo nemocný stařík, který není schopný se o sebe základně postarat jsou věci hodně smutné.
Snažte se nemít zdravotní problémy. Pobyt ve zdejším zdravotnickém zařízení s vážnějším problémem, by byl zřejmě zážitkem na celý život. Lékáren je ve městech dost a jsou docela dobře zásobeny. Věnujte péči hygieně. Nepostradatelnou a mocnou zbraní vůči chorobám je mýdlo a zásada si nestrkat vodu z kohoutků a vagónových nádrží do pusy. Pro čistění zubů a přípravu jídla raději používejte balenou vodu. Pozor také na různé studené masové pochutiny. Bez problémů je pečivo, sýry, ovoce a většina mléčných výrobků - pokud je snesete. Pošta funguje bez problémů, známky na pohlednice koupíte pouze zde. Pozor však na pokusy o napálení zákazníků. To platí i o tržištích. Poté co mi pokladní na poště v Jaltě sdělila cenu za známky (jsou opísmenkovány, cenu z nich nevyčtete) jsem překvapením zařval, což si naštěstí dotyčná vyložila jako moji agresi a najednou se ukázalo známky stojí polovic. Kolega Kohout v na poště v Simferopolu nezařval a tak měl známky ještě dražší, než já před slevou. Poměrně velkým problémem jsou pohlednice. Jsou k dostání většinou jen v těch největších turistických centrech a jsou poměrně drahé. Solidní mapy měst se dnes seženou také. Fotografické materiály renomovaných výrobců lze koupit, ovšem doporučuji jedině ve značkových kamenných prodejnách, na které však moc nenarazíte.
Úschovny "kamera chraněna" fungují na všech nádražích a jsou bez problémů. Samozřejmě tam však nenechávejte drahé věci a doklady. Toť vše. Snad jste to vydrželi až sem a něco zajímavého se dozvěděli. Tak někdy na cestách a klidně zase na Ukrajině ahoj.

Vyhledávání

Kalendář akcí

loader