Get Adobe Flash player

Tyto stránky provozuje občanské sdružení Společnost pro veřejnou dopravu a jsou věnovány našemu kamarádovi Jiřímu Hertlovi (1960 - 2002), spoluzakladateli sdružení i jeho internetových stránek.

Fotogalerie

Evropa

Jevpatoria - tramvajové město na břehu Černého moře

O prázdninách do Jevpatorie - to hlásá transparent nad výletní tramvají č. 39. A to samé může vřele doporučit i autor této stránky.
O prázdninách do Jevpatorie - to hlásá transparent nad výletní tramvají č. 39. A to samé může vřele doporučit i autor této stránky.
Foto Jan Šlehofer (6. 8. 2003)

Pohled do historie města

Jevpatoria je klimatickým a balneologickým lázeňským střediskem se 110 000 obyvateli, nachází se na západním pobřeží krymského poloostrova v Kalamitském zálivu. První zmínky existenci města máme z doby řecké kolonizace před 2500 lety. Tehdejší obyvatelé se úspěšně živili zemědělstvím, rybolovem a pastevectvím (v ruském originále skotovodstvím) Město se tehdy jmenovalo Kerkinitida. Během věků se však v těchto místech střídaly různé kultury a národy. Každá z nich, ať už to byli Hunové, Slované, Tataři, Turci či později Rusové, zanechali ve městě historické stopy. Svého největšího rozmachu a slávy však město zažilo pod tureckou správou v 16. století. Sultán zde v mohutné pevnosti Gezlev soustředil velkou vojenskou posádku a samo město se stalo významným tržištěm s otroky, kteří pak v okovech na galérách odplouvali do Turecka, Itálie či Egypta.
V 17. až 18. století byl Gezlev významným městem Krymského chanátu, ale jeho význam ve stínu velkolepější Bachčisaraje (blízko Sevastopolu) postupně upadal. Po anexi Krymu carským Ruskem v roce 1783 došlo k přejmenování města na Jevpatoriu. Blahodárné léčebné účinky vody a bahna ze slaných jezer v okolí města byly známy již od 15. století. Legenda vypráví o starém muži, který se po koupeli v jezeře stal mladým, švarným junákem a o raněném vojínu, kterému se těžká zranění zázrakem zhojila po přiložení léčivého jílu.
Tramvaj na pobřežní promenádě někdy běhen dvacátých let minulého století. Fotografie dnes již nezopakovatelná pro vzrostlé stromy podél celé promenády.
Tramvaj na pobřežní promenádě někdy běhen dvacátých let minulého století. Fotografie dnes již nezopakovatelná pro vzrostlé stromy podél celé promenády.
Sbírka M.Klas
K prvnímu soustavnému využití léčivých vlastností vody a bahna slaných jezer došlo až v roce 1887, kdy byly na břehu Mojnakského jezera otevřeny první balneologické lázně. V roce 1905 došlo v Jevpatorii k otevření prvního klimatologického sanatoria v tehdejším Rusku, které se jmenovalo Primorskaja (dnes V. I. Lenina). Město se pak jako lázeňské a společenské centrum rychle rozvíjelo. V přímořské oblasti začaly vyrůstat velkolepé dači bohatých Rusů, v centru města vznikly krásné parky. V roce 1910 došlo k otevření divadla a o tři roky později architektonicky hodnotné budovy Puškinovy knihovny. O rok později se ulicemi města rozjely tramvaje.
Tramvaj KT4 ve výhybně na jednokolejné trati linky č. 1 čeká na vykřižování. V pozadí věže mešity Džuma - Džami.
Tramvaj KT4 ve výhybně na jednokolejné trati linky č. 1 čeká na vykřižování. V pozadí věže mešity Džuma - Džami.
Foto Martin Janda (8. 8. 2005)
A jaká je Jevpatoria dnes? Určitě příjemná, nabízející turistům oblázkové pláže, mírně se svažující do moře. Voda si udržuje během lázeňské sezóny, která trvá od poloviny května do poloviny října, teplotu 24 - 26°C. Letní vedra zase během dne ochlazuje čerstvý vánek od moře. Z lázeňského centra města je vytlačen nadbytečný automobilový provoz, mnoho parků a stromů v ulicích zpříjemňuje procházky městem plným kaváren a restaurací s venkovními terasami. Jevpatoria je současně známa jako největší ozdravné středisko pro děti v celé Ukrajině. Z 65 léčebných zařízení ve městě jich plných 30 slouží pouze dětem či rodičům s dětmi. Léčí se zde především srdeční, dýchací, kožní, pohybové a další problémy lidského zdraví.
Vyhlídková tramvaj KT4 č.039 na centrálním Divadelním náměstí.
Vyhlídková tramvaj KT4 č.039 na centrálním Divadelním náměstí.
Foto Jan Šlehofer (22. 8. 2003)
Na své si ve městě přijdou i milovníci historie a architektonických památek. Je možno navštívit pozůstatky řecké Kerkinitidy, tureckého Guzlevu a především mnoho církevních staveb, které dokazují bývalou mnohonárodnost tohoto města. Nejzajímavější stavbou města je mešita "Džuma - Džami". Její stavba začala v roce 1552 za Krymského chána Devlet - Gureja a byla dokončena v roce 1564. Je znamenitým architektonickým dokladem vrcholné osmanské architektury. Hlavní kopuli o průměru 11 metrů obepíná 11 menších kopulí, dva štíhlé minarety s balkónky měří 35 metrů. O mešitu se stará starý krymský Tatar, jenž se do vlasti z nucené emigrace vrátil v roce 1990. Od té doby žije v malé boudě hned vedle mešity.
Mešita Džuma - Džami.
Mešita Džuma - Džami.
Foto Martin Janda (8. 8. 2005)
Mohutný chrám Nikolaja Sudotvorca byl vystavěn dle byzantského vzoru na konci 19. století na památku ruského osvobození města od okupace anglo - francouzským kontingentem v letech 1853 - 1856. Jeho stavba začala v roce 1896 a vysvěcení hlavního chrámu města proběhlo již o tři roky později. Chrám navštívil 16. května 1916 car Mikuláš II. se svou chotí. Z pohledu dnešních národnostních rozbrojů na východě je až neuvěřitelnou zajímavostí fakt, že se na výstavbě chrámu podílela nejen ruská pravoslavná, řecká a židovská církev, ale dokonce i islámské náboženské organizace.
Mezi další nejzajímavější památky patří Karamytské kenasy (modlitebny), starobylé turecké lázně a synagoga. Ve městě je také pěkné muzeum, delfinárium, zoologický a botanický park a loutkové divadlo.

Železnice v Jevpatorii

Věhlasné lázeňské centrum Jevpatorie dlouho o stavbu železnice marně usilovalo. První úvahy o přivedení železnice se objevily již v roce 1873. V roce 1907, v souvislosti s poptávkou města po tramvajové dopravě, byl předložen projekt na stavbu meziměstské elektrické železnice z Jevpatorie přes Simferopol na jaltské pobřeží. Ani ten se však neuskutečnil. Tramvaje v městských ulicích paradoxně napojení Jevpatorie na železniční síť o několik let předběhly. Vytoužená železnice ze Simferopole (resp. ze stanice Ostrjakovo na hlavní trati Simferopol - Džankoj) do Jevpatorie byla zprovozněna v roce 1915. Stará nádražní budova z dvacátých let minulého století byla zničena v průběhu II. světové války, nové se město dočkalo již v roce 1953. Elektrifikace trati proběhla v roce 1974. Na konci éry Sovětského svazu byly vypracovány plány na prodloužení železnice za město, do rekreačního centra Sasyk - Syvaš a také do vesnice Mirnyj na jezeře Donuzlav.

Pionýrská železnice

Málo známou a záhadou opředenou kapitolou dopravy v Jevpatorii je i zdejší pionýrská železnice. Vedla od dnešní tramvajové smyčky Internacionalnaja západním směrem po břehu Mojnakského jezera k pionýrskému táboru Mladý Leninec. Do provozu byla 4,6 km dlouhá trať uvedena 5. června 1988. Cestující vozily dvě lokomotivy a 10 vagónů. Zde však podložené údaje končí, železnice měla patrně jepičí život.

Jevpatorijské tramvaje

Tramvaje se v Jevpatorii na rozchodu 1000 mm poprvé rozjely 23. května 1914, ale vlivem válečných událostí byl provoz několikrát přerušen (1919 - 1923, 1941 - 1944, 1944 - 1947). Nevysoká přepravní potřeba byla důvodem pro zvolení jednokolejného systému tratí s výhybnami, který v Jevpatorii zůstal dodnes. Svým teoretickým přepravním výkonem sice potřebám provozu vyhovuje, ale sebemenší problém pravidelnost dopravy značně narušuje. Zabezpečovací a dorozumívací zařízení neexistuje, jezdí se dle jízdního řádu.
Tramvaj KT4 na dvoukolejném úseku trati v sídlišti.
Tramvaj KT4 na dvoukolejném úseku trati v sídlišti.
Foto M. Klas (22. 8. 2003)
Páteřní tramvajovou linkou je linka číslo 1, která vychází z konečné Dispečerskaja na východním okraji města, prochází historickou částí města pod štíhlými věžemi minaretů k centrálnímu uzlu na Divadelním náměstí, aby pak následně pokračovala dál do západní části města po bulváru Lenina. U penzionátu Tavrija se trať stáčí od moře k novému sídlišti Sputnik 2. U bývalé konečné Internacionalnaja začíná jediná dvoukolejná trať v Jevpatorii, vystavěná v osmdesátých letech, po které dosahují tramvaje konečné u sídliště Sputnik 2. Délka linky je 8 km a celodenní interval se pohybuje v rozsahu 5 - 6 minut. Provoz na lince zajišťují československé vozy KT4. Na ostatních třech linkách jsou vzhledem k neexistenci obratišť nasazovány dvounápravové, obousměrné německé tramvaje Gotha.
Tramvaj KT4 v zastávce Universam.
Tramvaj KT4 v zastávce Universam.
Foto M. Janda (8. 8. 2005)
Linka číslo 2 o délce 5 km vychází z konečné Mojnaki a vede jeden mezistaniční úsek společně s linkou číslo 1. Bezpečnost na jednokolejném úseku je zajišťována jízdním řádem a rozhledem. Linka se pak proplétá přímořskou čtvrtí plnou sanatorií, aby byla následně zakončena u Divadelního náměstí. Na linku 2 jsou obyčejně nasazovány dva nebo čtyři vozy Gotha. Zastávkové jízdní řády uvádějí interval mezi spoji pro obě varianty, nikde se však cestující nedočte kolik těch vozů je momentálně na lince vlastně nasazeno.
Mapka Města Jevpatoria
Mapka města Jevpatoria.
Sbírka M.Klas
Necelé 2 km dlouhá linka číslo 3 vede od vlakového nádraží ulicí Frunzeho k zastávce Ukrajina, kde je možný přestup na linku 1. Do dubna 2005 však jezdily spoje linky až do zastávky Divadelní náměstí. Na lince jsou nasazovány dvě soupravy sestavené z motorového vozu Gotha T57 a řídícího vlečného vozu B 57, od roku 2006 doplňované obousměrnými vozy KT4.
Tramvaj Gotha z německého Zwickau na lince č. 2.
Tramvaj Gotha z německého Zwickau na lince č. 2.
Foto Jan Šlehofer (22. 8. 2003)
Poslední linka číslo 4 vede ze zastávky u konečné linky 1 Dispečerskaja podél frekventovaných mořských pláží do koncové zastávky Nová pláž. Je dlouhá asi 2 kilometry a provoz je na ní zajišťován pouze v letní sezóně jedinou soupravou. Mimo sezónu bývá trolejové vedení v tomto úseku sneseno.
Vůz KT4 odbavuje své cestující na zastávce Divadelní náměstí.
Vůz KT4 odbavuje své cestující na zastávce Divadelní náměstí.
Foto M. Janda (8. 8. 2005)
Celková délka tramvajových tratí je asi 15 kilometrů. Kolejový svršek v Jevpatorii se nachází na ukrajinské poměry v poměrně slušném stavu, ve středu města je na opravených ulicích vkusně zadlážděn do betonové dlažby.
Jízdenka v roce 2007
Podle místních zvyklostí nevadí, když se jedná o kolejnice bez žlábku. Ten se do kraje dlažby vytlačí samotnými tramvajemi nebo se mírně pomůže kamenickým sekáčem. Jízdné se platí ve vozech průvodčím. V roce 2007 se jízdné zvýšilo z 50 na 75 kopějek, vytištěné zásoby starých jízdenek byly opatřeny přetiskem. Příjemným překvapením tramvajového provozu je množství architektonicky zajímavých zastávkových přístřešků. V napájecí síti jsou zapojeny dvě měnírny s celkovým výkonem 4755 kW. Jevpatorijský dopravní podnik má 220 zaměstnanců a počet cestujících v roce 1994 dosahoval necelých 10 miliónů.

Vozovna a vozový park

Tramvajová vozovna z roku 1914 se nalézá v ulici Belinskovo blízko městské pláže, hned vedle trosek antické Kerkinitidy. Není zvláštností, když se za bouřlivého stavu moře objeví mořská voda v revizních kanálech. Na skromné poměry stísněných dílen se vozy udržují ve slušném stavu, na což jsou místní technici velice hrdí. Ke své práci mají k dispozici i takovou techniku, jakou je kolový soustruh z roku 1916, označený signaturami carských továren.
Nádvoří vozovny v Jevpatorii. Dílenský náklaďák GAZ je na zádi vybaven hydraulickým zvedákem na tramvaje.
Nádvoří vozovny v Jevpatorii. Dílenský náklaďák GAZ je na zádi vybaven hydraulickým zvedákem na tramvaje.
Foto Jan Šlehofer (22. 8. 2003)
Do Jevpatorie bylo v letech 1987 - 1990, dodáno koncernem ČKD celkem 18 tramvají KT4SU, které dostaly čísla 030 - 047. Vůz č. 032 byl zrušen již v roce 1997, ovšem jeho vrak se nacházel ve vozovně ještě o šest let později. Od roku 2005 je mimo provoz i vůz č. 037. Pro nedostatek obousměrných vozů byla v roce 2005 upravena tramvaj KT4 č. 038 dosazením řídícího stanoviště na obousměrnou. Dveře na opačný bok vozu nemusely být dosazeny, protože všechny zastávky na linkách č. 2 a 3 jsou situovány na stejné straně. Rekonstrukce dalších tramvají KT4 na obousměrné by měly pokračovat (patrně č. 047). Zvláštností je také vůz č. 039, který prošel přestavbou na výletní vůz. V interiéru jsou umístěny stolečky a malý bar. Během okružní jízdy městem v ceně pěti hřiven (v přepočtu asi 30,-Kč), se dostane turistům výkladu o památkách a historii města. Linka je označena číslem 5.
Pracovní tramvajové vozy dopravního podniku v Jevpatorii. Trolejová věžka a v pozadí mobilní svařovací agregát.
Pracovní tramvajové vozy dopravního podniku v Jevpatorii. Trolejová věžka a v pozadí mobilní svařovací agregát.
Foto Jan Šlehofer (22. 8. 2003)
Téměř celé půlstoletí byly základem vozového parku v Jevpatorii německé dvounápravové tramvaje Gotha typu T 57, T 57E a T2-62. Nejstarší vozy T 57 pocházejí z roku 1957 a byly do Jevpatorie předány v počtu 8 kusů po zrušení tramvajového provozu v Simfepolu. Část z nich ještě v provozu slouží. Většina z nich byla v provozu s vlečnými vozy B 57, kterým byla dosazena kabina řidiče s ovládáním a jsou tedy provozovány jako řídící. Kabelové propojení motorového a vlečného vozu je však poměrně divokého provedení. Dalších sedm vozů Gotha bylo předáno v roce 1971 z Nikopole, ovšem patrně žádný z nich v roce 2003 fyzicky neexistoval. Do Jevpatorie bylo přímo dodáno celkem 9 motorových vozů Gotha v letech 1957 - 1964. "Nejnovějším" přírůstkem jsou dva vozy Gotha T57 odkoupené v roce 1996 za symbolickou cenu z německého Zwickau. Přesný přehled pohybu vozů Gotha v Jevpatorii je problematické získat, literatura německá, česká a ukrajinská je neúplná nebo navzájem si odporující.
Původní stav vozů Gotha zachycuje tento záběr z roku 2003. Byl pořízen ve výhybně Demiševa na lince č. 3.
Původní stav vozů Gotha zachycuje tento záběr z roku 2003. Byl pořízen ve výhybně Demiševa na lince č. 3.
Foto Jan Šlehofer (22. 8. 2003)
Na počátku 21. století byly jevpatorijské tramvaje Gotha již v zoufalém stavu, na kterém se do značné míry podílelo agresivní přímořské prostředí. Proto bylo v letech 2004 - 2005 přikročeno k jejich modernizaci. Dva motorové a jeden řídící vůz byly rekonstruovány v Dněpropetrovsku, další čtyři motorové a jeden řídící vůz v Doněcku. Modernizace z obou opraven se však značně liší. Zatím co v Dněpropetrovsku byly vozy modernizovány velmi citlivě včetně dřevěných prvků, v Doněcku do skříní zastavěli okna z tramvají KT4 a dosadili do interiéru laminátové sedačky. Ostatní tramvaje Gotha byly z provozu fakticky odstaveny. V letní sezóně je v současnosti turnusová potřeba 6 obousměrných vozů (jeden vůz je ještě navíc fakticky ušetřen pro cestující nepříjemným zkrácením linky č. 3), což z hlediska zabezpečení provozu není ideální. Nedostatek obousměrných vozidel je proto od roku 2005 řešen úpravou několika tramvají KT4 na obousměrné.
Již modernizovaná souprava tramvaje Gotha T 57 + B57 ev. č.003 + 063 na lince č. 3 k nádraží.
Již modernizovaná souprava tramvaje Gotha T 57 + B57 ev. č.003 + 063 na lince č. 3 k nádraží.
Foto Jan Šlehofer (25. 5. 2005)
Dílenské vozy zastupuje vůz Gotha T-59E přestavěný na trolejovou věžku a vůz 2 (patrně původní jevpatorijská Gotha), upravený na pojízdný svařovací agregát. Další zajímavostí je originální sněhový pluh postavený na podvozku starého dvounápravového vozu. Pluh se však dle sdělení zaměstnanců využívá vzhledem k mírným zimám jen jednou za několik let.
České tramvaje lze s pomocí svářečky opravovat téměř donekonečna. Plán sítě 2007 Hlídač vozovny.
Budoucnost vozového parku v Jevpatorii zatím visí v papírové podobě na stěně kanceláře hlavního inženýra provozu. Nízkopodlažní tramvaj z dněpropetrovského závodu svým designem velmi podobná českým Astrám zatím existuje jen na výkresech svých tvůrců. I přes zájem jevpatorijských je beztak požadovaná částka 300 000 dolarů za kus pořád nad možnosti dopravního podniku a města. Podle zájmu města o čistou a dobře fungující veřejnou dopravu v lázeňské zóně se zdá, že budoucnost tramvají je v tomto městě zajištěna. Neváhejte a při Vaší návštěvě Krymu na Jevpatorii nezapomeňte. I bez tramvají je to zajímavé a příjemné město s nádherně svěžím až opojným mořským ovzduším.

Jak se dostat do Jevpatorie?

Na rozdíl od ostatních ukrajinských měst je v Jevpatorii z lázeňského centra vyloučen nadbytečný automobilový provoz, což velmi přispívá k příjemnému klimatu města. Jevpatoria je letoviskem poměrně drahým, a proto značná část návštěvníků dává přednost ubytování v mnohem větším, ale také špinavějším Simferopolu - hlavním městě Krymské autonomní republiky nalézející se ve vnitrozemí poloostrova.
Ex - vůz ze Zwickau č. 10 již po modernizaci nasazen na lince č. 2 ve společnosti mohykána ukrajinských silnic, vozu Volha.
Ex - vůz ze Zwickau č. 10 již po modernizaci nasazen na lince č. 2 ve společnosti mohykána ukrajinských silnic, vozu Volha.
Foto Jan Šlehofer (25. 5. 2005)
Těch 50 kilometrů cesty vyprahlou zvlněnou krajinou do letoviska Jevpatoria je možno každé ráno překonat mnoha způsoby. Ze simferopolského vlakového nádraží odjíždějí do Jevpatorie jak místní "elektropójezdy", nesčetně autobusových či maršrutkových spojů s vozidly nejrůznějších typů a stáří až po oficiální či černé taxikáře. S nimi je samozřejmě cesta o dost lacinější, pokud se rozhodnete zkusit zdejší automobilovou dopravu. Hledat taxikáře nemusíte, přihlásí se Vám na nádraží sami a budou se vás hustě snažit odradit od cestování trolejbusem či autobusem. A pokud budete dostatečně dlouho ignorovat předražené nabídky oficiálních taxikářů, možná vás sami pošlou za těmi co jezdí na černo. Když vás bude méně než čtyři, zřejmě ještě chvíli budete čekat v obstarožním žiguli, než šofér sežene zbývající solventní substrát. A pak už vás čeká hodinová vcelku příjemná jízda do Jevpatorie, při které také projedete tunelem pod přistávacími rampami simferopolského letiště. Jako zajímavost je nuné uvést, že Simferopol se měl stát na konci osmdesátých let záložním přistávacím místem sovětských raketoplánů programu Buran.
Elektrická jednotka Ukrajinských železnic ve stanici Jevpatoria.
Elektrická jednotka Ukrajinských železnic ve stanici Jevpatoria.
Foto Jiří Kohout (20. 8. 2003)
Neméně zajímavá je cesta železnicí. Zastávkovým vlakem sice trvá 2 hodiny, zato cena je zdaleka nejnižší. V roce 2003 stála jen něco přes 2 hřivny - asi 15,- Kč. Jízdenky se kupují v tzv. "prigorodnych" kasách a vypadají jak termopapírová účtenka z obchodu. Cestovatel následně zjistí, že precizně renovovaná elektrická jednotka z padesátých let vyrobená v rižské vagonce poskytuje slušné pohodlí. Kromě všudypřítomných bábušek a dívčin, které prodávají od pirožek přes moroženoje až po ponožky je možno navštívit bufetový oddíl, kam také neustále zve vlakový rozhlas.
Nádražní hala
Vzhledem k ceně jízdného se nelze divit, že desetivozový "elektropójezd" pro cca 1000 sedících cestujících je v letní sezóně plně obsazen. Stejně jako automobily musí vlak posledních několik minut jízdy před Jevpatorií překonat několikakilometrovou úzkou, písčitou kosu oddělující moře od slaného jezera Sasyk. Železniční trať vede do středu města, automobilová doprava je včas odvedena okružní komunikací mimo střed města. Na nádraží, ze kterého vyjíždějí elitní rychlíky na Moskvu, Petrohrad či Kyjev, se dostane nepřipravenému návštěvníku menšího šoku. V zavrhované Ukrajině by nikdo nečekal interiér nádražní budovy reprezentativní jako v luxusní bance. Mramorové obložení a vodotrysk v nádražní hale nepatří k běžnému standardu ani v těch nejbohatších zemích. Jevpatoria v posledních letech mohutně modernizuje a čilý stavební ruch na budově vedlejšího autobusového nádraží dává tušit, že se město nebude mít brzy za co stydět. V roce 2004 bylo již autobusové nádraží dokončeno.
Pláž Jevpatorie v podvečerním čase.
Pláž Jevpatorie v podvečerním čase.
Foto Jiří Šplíchal (8. 6. 2007)

Odkazy


Vyhledávání

Kalendář akcí

loader