Get Adobe Flash player

tramvaje

Zkušební provoz tramvaje Škoda pro město Portland

Celý jeden měsíc na začátku roku 2001 mohli příznivci plzeňských tramvají prožívat to, co kdysi u nás bylo běžné pouze v Praze. A to, že se po plzeňských kolejích proháněla tramvaj, která pro ně nikdy nebyla určena.
    Portlandská Astra na trajleru na náměstí Milady Horákové v Plzni
Portlandská Astra na trajleru na náměstí Milady Horákové v Plzni
Foto SPVD (26. 2. 2001)
V pondělí 26. 2. 2001 byla ze Škody DT Plzeň přivezena do vozovny v Plzni na Slovanech k provozním zkouškám tramvaj 10T0, spíše známá pod jménem Astra, pro americký Portland ve státě Oregon. Jednalo se o druhý vůz z pětikusové 1. série pro toto město. Vůz se na první pohled od u nás provozovaných Aster lišil zejména tím, že byl v obousměrném provedení (pantograf měl však pouze jeden). Za povšimnutí stál také z našeho pohledu netradiční nátěr, kdy jedno čelo a jedna bočnice bylo opatřena jinou barvou (tmavě oranžovou), než druhé čelo a druhá bočnice (tmavě zelenou). Další zajímavosti byly již běžnému pozorovateli skryty. Jednalo se například o omezení rychlosti na maximálně 30 mil za hodinu nebo třeba automobilový klakson místo zvonku, aby se prostí Američané zvyklí na auta nelekli tramvaje na ulici. Inu Amerika ...
   Portlandský vůz již v plném  zkušebním provozu na Lidické třídě
Portlandský vůz již v plném zkušebním provozu na Lidické třídě
Foto SPVD (5. 3. 2001)
    Na Slovanské aleji
Ten samý vůz na Slovanské aleji
Foto SPVD (20. 3. 2001)
Z plzeňských ulic - dva debatující:
"Víš, že tady zkoušej tu americkou tramvaj?"
"Vím, a dokonce jsou tady dvě, jedna červená a druhá zelená!"
Ve čtvrtek 1. 3. 2001 v pozdních večerních hodinách byla tramvaj prvně spatřena v plzeňské tramvajové síti, stejně tomu bylo i v pátek 2. 3. V sobotu se poprvé objevila za denního světla, kdy od 11:00 do 15:30 opět projížděla plzeňskými ulicemi, a od té doby byla v ulicích Plzně vidět každý den, včetně víkendů. Jezdila po celé kolejové síti PMDP, avšak nejčastěji se vyskytovala na trase Bory - Bolevec. Po městských tratích jezdila většinou zelenou kabinou napřed kvůli pantografu (ovládání trolejových kontaktů), na manipulační trati Světovar - vozovna však jezdila často i obráceně. Ovládání výhybek se provádělo buď dálkově (u novějších výhybek) nebo ručně (u starších výhybek, které jsou jinak ovládány kontakty mezi kolejemi) Tramvaj byla označena tabulkou oznamující zkušební jízdu a provizorním evidenčním číslem 111.
Na plzeňských tramvajových kolejích byla portlandská Astra ke spatření přesně měsíc, tedy naposledy v pondělí 26.3.2001. Pravděpodobně v úterý byla odvezena zpět do Škodovky.

Brazílie

Jižní Amerika je pro nás středoevropany zemí velice vzdálenou, a také exotickou. Přesto bude prospěšné, když alespoň trochu nahlédneme do tohoto regionu, který ačkoli je kulturně značně odlišný, tak i zde lze najít společné rysy.
Schéma 17 km tramvajové sítě v Brazilském Juiz de Fora
Schéma 17 km tramvajové sítě v Brazilském Juiz de Fora, která byla v provozu od 6. 6. 1906 do 14. 4. 1969 Tomuto městu se díky textilnímu průmyslu přezdívalo Brazilský Manchester
Autor Allen Morrison
Tramvajová doprava byla v osídlených končinách jihoamerického kontinentu poměrně rozvinutá, a to ze všeho nejvíce v Brazílii, kde v relativně úzkém osídleném pásu podmaněném evropskou civilizací bylo neuvěřitelných více jak 100 provozů nejen tramvají elektrických, ale i parních nebo tramvají tažených muly. Díky tomu, že v těchto krajích nebylo hospodářství natolik rozvinuté jako v Severní Americe, tramvajové systémy, mnohdy velice rozsáhlé, zde přežily druhou světovou válku. Avšak i zde byly posléze velmi brutálně likvidovány. Tyto provozy byly zajímavé jednak z hlediska dopravního fandy, neboť jejich obraz se prakticky po celých 60 a více let nezměnil a také zde existovala řada kuriózních systémů. Zároveň také byly pozoruhodné tím, čím se zejména zabývají tyto stránky, a to městotvorností, mnohdy velice významnou.
Juiz de Fora: dvounápravový letní motorový vůz Brill č. 6 z roku 1907 fotografovaný v roce 1963.
Juiz de Fora: dvounápravový letní motorový vůz Brill č. 6 z roku 1907.
Foto Allen Morrison (1963)
K likvidací tramvajových systémů došlo v době zvyšování hospodářské výkonnosti těchto krajů. Shodou okolností v době, kdy začala známá evropská automobilka VW expandovat na latinskoamerický trh - tedy v době, kdy si automobil mohla pořídit i nižší vrstva obyvatel. Pěší chůzi a muly nahradila auta. Brouci. Miliony Brouků. Okamžitě zaplavily východní pobřeží kontinentu, a to mělo na zdejší města stejný dopad jako miliony kobylek na zemědělské plantáže. Je sice pravdou, že některá velká města místo tramvají vybudovala jiné, z tehdejšího pohledu modernější, dopravní systémy - trolejbusy, rychlodráhy, metro. U malých měst tomu tak nebylo, neboť zcela pochopitelně na nákladné stavby typu rychlodráhy či metra v rozpočtu nebyly peníze. Jenže tak, jak vlastně ještě v padesátých letech nebyl takový rozdíl (samozřejmě bez ohledu na počet obyvatel) mezi kupříkladu Sao Paulem a nějakým provinčním městem s tramvají, tak mezi tramvajovou a netramvajovou provincií byl rozdíl propastný. Po likvidaci tramvají došlo k jevu, který si v době jejich rušení uvědomoval snad málokdo. Velká města byla sice zahlcena automobily, ale na výrazu měst se to tehdy ještě příliš nepodepsalo. Naopak bývalá malá tramvajová města začala velmi rychle a prudce upadat na úroveň těch nejprovinčnějších městeček. Díky pádu tramvají došlo ke zhoršené hybnosti sociálně slabšího obyvatelstva, které zajišťovalo pomocné práce ve výrobě, čímž se řetězově nastartovala recese v těchto sídlech, která měla za důsledek obrovskou a zcela neúnosnou migraci obyvatelstva do velkých aglomerací. Tento propad byl tak výrazný, že si to mnozí představitelé postižených měst začali uvědomovat. Jenže uvědomění si problému přišlo pozdě. Většina městeček již díky nevýkonnosti zdejších zdrojů nemohla již zrušenou infrastrukturu znova vybudovat, tak se mnohde rozhodli pro to, že jako připomínku své bývalé slávy zřídí ve městě alespoň tramvajový pomník, někdy i několik. A nyní alespoň lákají turisty nejen k návštěvě místních katedrál ale i tramvají. Bohatší střediska se dokonce snaží alespoň jako turistickou atrakci tramvaje částečně obnovit.
Juiz de Fora: dva dvounápravové (č. 8 a 13) a čtyřnápravový vůz č. 23 na konečné Bonfim.
Juiz de Fora: dva dvounápravové (č. 8 a 13) a čtyřnápravový vůz č. 23 na konečné Bonfim.
Foto Allen Morrison (1963)
Popsaný vývoj je již možné pozorovat i v naší zemi. Nápadně vzrůstá individuální doprava při neustálé redukci dopravy veřejné. Ač se tváříme jako hospodářsky rozvinutá země, čím dál více se stáváme závislí na investicích zahraničních průmyslových gigantů, jejichž pochopitelnou snahou je nacpat k nám své „levné" výrobky. O negativních dopadech se cudně mlčí. Přetížené silnice, zácpy a bourání domů v centrech při rozšiřování silnic již můžeme pozorovat v mnoha městech. Tím se rychle přibližujeme vysněnému Západu. Na druhé straně je na mnoha místech patrná snaha o likvidaci dopravních systémů. Začíná to nenápadně - prodloužením intervalů nebo rozvázáním přípojů se část cestujících odradí a dojde k menší vytíženosti. To je důvod pro další redukci spojů a pro snižování příjmů i k zvyšování cen jízdného. Kruh se začíná uzavírat. Čím dál víc lidí přesedá z prostředků hromadné dopravy do svých plechových miláčků a vyráží smrdět do dalšího dne. Nemůžeme se jim divit, nelze je za to zatracovat, protože pružně reagují na změnu podmínek. Nikdo z našich vůdců ale nahlas neřekne, že takový vývoj proběhl i na Západě. Neřeknou, jak to dopadlo. Mlčí a někdy i lžou a zaklínají se ekonomikou a lepšími zítřky. Co je to ale lepší zítřek? Současný Západ? Svět, kde na jednu jízdenku dojedete přes celé Německo od domu k domu? Svět, kde trolejbusy a autobusy mají ve městě zvláštní jízdní pruh a ani jedno auto neuhne ze své dlouhé kolony? Svět, kde se za milióny dolarů staví tramvajové tratě v místech, kde je již jednou zrušili? Oni si už uvědomili, kam náš současný vývoj vede.
Tak dopadly tramvaje v Juiz de Fora: dva čtyřnápravové vozy Brill č. 25 a 25 jako pomník v parku.
Juiz de Fora: dva dvounápravové (č. 8 a 13) a čtyřnápravový vůz č. 23 na konečné Bonfim.
Foto Allen Morrison (1997)

Vyhledávání

Kalendář akcí

loader