Tyto stránky provozuje občanské sdružení Společnost pro veřejnou dopravu a jsou věnovány našemu kamarádovi Jiřímu Hertlovi (1960 - 2002), spoluzakladateli sdružení i jeho internetových stránek.

!-- -->

Elektrárny dopravních podniků

Obchodní aktivity   v oblasti výroby a distribuce elektřiny dopravního podniku v první polovině 20.   století dodnes připomínají rozvodné skříně v bytových domech.
Obchodní aktivity v oblasti výroby a distribuce elektřiny dopravního podniku v první polovině 20. století dodnes připomínají rozvodné skříně v bytových domech.
Foto Jiří Kohout (19. 6. 2004)
Elektrické podniky města Plzně neprovozovaly pouze tramvajovou dopravu, jejich významnou komerční aktivitou se stala i produkce elektřiny. V letech 1899 - 1922 sloužila napájení tramvajových tratí parní elektrárna v Cukrovarské ulici o instalovaném výkonu 2 x 240 kW a vodní elektrárna v Panském mlýně o výkonu 2 x 80 kW. Stejnosměrné napětí 600 V (2 x 300 V) vyráběla dynama. Od roku 1904 začal dopravní podnik s prodejem elektřiny a z této doby pochází i jeho název "Elektrické podniky města Plzně". Rostoucí odběr (zejména na osvětlení města) nebylo možné pokrýt ze stávajících zdrojů, a tak byl v prostorách Panského mlýna instalován rotační měnič, který usměrňoval trojfázové napětí 3 x 500 V dodávané měšťanským pivovarem na stejnosměrné napětí 600 V. A protože se ukázalo, že s budoucností stejnosměrné elektřiny neměl Edison pravdu, byl již za Rakouska-Uherska připravován projekt na novou střídavou rozvodnou síť. V roce 1919 se Plzeň postavila do čela elektrizačního hnutí v kraji a v té souvislosti se rozhodla opustit vlastní elektrárny generující stejnosměrný proud. Rotační měnič a soustrojí dynama-turbíny v Panském mlýně se dotočily na počátku 20. let. Budova Panského mlýna byla přestavěna Hanušem Zápalem na Městské domy sociální péče vybavené malometrážními byty, kuchyněmi, jídelnou a ordinacemi lékařů. Tyto architektonicky cenné budovy (známé jako Městská nemocnice) podlehly "moudrosti" plzeňských urbanistů a politiků až v roce 1992. Na jejich místě pak následujících více jak deset let hyzdilo sadový okruh železobetonové torzo hotelu Diplomat. Ale vraťme se do dob první republiky. Mlýnská strouha byla zasypána a v jejím místě se dnes uzavírá sadový okruh kolem historického centra. Generátory v Panském mlýně byly nahrazeny novou vodní elektrárnou na jezu na řece Radbuze (spád 2,3 metru). Budova elektrárny, tzv. "Hydro" (dnes sídlo ředitelství PMDP, zákaznická prodejna a měnírna) byla vystavěna současně s novou regulací řeky Radbuzy na jejím pravém břehu, Denisově nábřeží. Nová Francisova turbína dne 18. února 1922 roztočila dvoukolektorové dynamo o výkonu 155 kW.
Elektrické podniky v roce 1926 zrušily parní elektrárnu v Cukrovarské ulici a rostoucí odběr proudu řešily novým rotačním měničem o výkonu 130 kW napájeným ze střídavé sítě 5200 V. V roce 1927 a 1932 byly přikoupeny dva další velké konvertory ze Škodových závodů, a tak se z Hydra stala elektrárna s instalovaným výkonem 1 MW. Napájení tramvajových tratí bylo v této době kabelováno. Zrušená parní elektrárna v Cukrovarské byla adaptována na kotelnu pro vytápění vozovny a blízké Benešovy školy.
Podnikatelské aktivity Elektrických podniků města Plzně umožnily i v době hospodářské krize velké investice do rozvoje veřejné dopravy v Plzni. Jednou z velmi potřebných a užitečných investic byla stavba nových ústředních dílen v letech 1931 - 1932. Tyto dílny se bez přerušení provozu dočkaly i třetího tisíciletí a velkých modernizací tramvají, trolejbusů a autobusů nejen pro Plzeň, ale např. i trolejbusů pro Pardubice v roce 2005.