Get Adobe Flash player

Tyto stránky provozuje občanské sdružení Společnost pro veřejnou dopravu a jsou věnovány našemu kamarádovi Jiřímu Hertlovi (1960 - 2002), spoluzakladateli sdružení i jeho internetových stránek.

Fotogalerie

Evropa

Maďarsko 2008

Maďarsko - stačí vyslovit název této středoevropské země a zájemcům okolo dopravy hned naskakuje známá indicie.
Maďarsko a Ikarusy - stačí vyslovit název této středoevropské země a zájemcům okolo dopravy hned naskakuje známá indicie.
Foto Robert Bartyzal (červenec 2008)
Letošní léto jsem se spolu s dalšími kolegy byl navštívit Maďarsko a objevit jejich dopravní "špecifiká".
Nejen schéma trolejbusového systému v Budapešti zlákalo mně a mé kamarády k nevšednímu výletu.
Nejen schema trolejbusového systému v Budapešti zlákalo mě a mé kamarády k nevšednímu výletu.
Foto Robert Bartyzal (červenec 2008)
Nejrozsáhlejší a nejzajímavější je samozřejmě MHD v Budapešti. Řekl bych, že například té pražské se podobá asi jako maďarština češtině. Páteřní síť tvoří metro, které má například oproti tomu pražskému širší nástupiště a nižší stropy. Jeho vozový park tvoří sovětské vozy typu Ev a 81-71. Jejich stav odpovídá stáří, některé by si zasloužily minimálně nový lak. V kontrastu s nimi jsou vozy na lince metra M1 (nejstarší trasa metra v Evropě), tak i její vestibuly, které jsou navíc zrekonstruovány do historické podoby. Zde jezdí třídílné vozy Ganz. Linky metra pak ještě doplňuje systém příměstských vlaků HÉV. Tramvajová síť slouží převážně jen jako napáječe této páteřní sítě. Na jednotlivých linkách jezdí vždy jen jeden typ tramvají, od českých vozů typu T5C5, přes německé Duewag s výklopnými schody až po staré vozy GANZ ze šedesátých let. Nejnovější vozy jezdí na linkách 4 a 6 (jde vlastně o jednu linku s alternací dvou konečných na jedné straně, které jsou nedaleko od sebe) a sice GT12N Combino. Na konečných se nepoužívají točny, obrat je řešen úvratí, všechny soupravy jsou totiž obousměrné (jednosměrné vozy T5C5 jezdí vždy ve dvou nebo ve třech nasměrované tak, aby čelo bylo na obou koncích – dveře tohoto typu jsou totiž také na obou stranách). Linky mají zpravidla lokální charakter, např. linka č.50, kde jezdí zmiňované Duewag (vyřazené z Hannoveru), má trasu jen od stanice metra Hátár út. na předměstí. Trať kopíruje přímou, rovinatou silnici, dlouhou cca 6 km. Kdykoliv tam přijdete na zastávku a rozhlédnete se, můžete říci "už to jede!" Tramvaj (nebo hned několik) je totiž vidět vždy, byť třeba ještě mnoho stanic od vaší nástupní zastávky. Tramvaje jsou na křižovatkách řízeny symboly čoček jako v Čechách, ale jsou to spíše klasické třísvětelné semafory, jen mají místo barevných filtrů "čočkové" piktogramy. Tím zároveň odpadá problém s přechodovými stavy, neboť tato návěstní soustava má samozřejmě uprostřed i svojí "oranžovou" (jednotečkový piktogram). Revizoři často působí spíš preventivním způsobem - snad na všech stanicích metra (včetně „historického“ M1) stojí už u označovacího strojku u vchodu a kontrolují každého průchozího. Zažil jsem ale i revizory přímo ve voze.
Dalším dopravním prostředkem ve městě jsou trolejbusy. Ty svou historii v Budapešti začaly psát roku 1933. Během druhé světové války byla Budapešť velmi poničena a tak se do ní trolejbusy vrátily až v roce 1949, jejich velký rozvoj nastal až roku 1958. Od konce padesátých let se také provozovaly staré ruské vozy MTB jako vlečné, ale ty byly už roku 1962 nahrazovány prvními kloubovými, a tak došlo v roce 1968 k jejich definitivnímu zrušení. I v Maďarsku si trolejbusy prožily krizi, dokonce se plánovalo, že do roku 1980 zmizí z celé země úplně. Naštěstí se tak nestalo, a od roku 1975 se začaly v ulicích objevovat i nové trolejbusy typu Ikarus 280T, odvozené od známého autobusu Ikarus 280. Současně se dělaly pokusy i s duobusy nebo bateriovým pohonem. Nic z toho se tehdy ale neuchytilo.
Dnes jsou provozovány až na výjimky jen v centru Pesti a také tady mají jen lokální charakter. Ovšem o co menší pokrývají území, o to hustější mají síť (viz obr.) Centrum je jejich linkami doslova protkáno a některé linky mi svým vedením spíš připadaly jako trasa vozu pro sběr komunálního odpadu.
Na druhém břehu, v kopcovitém Budíně, jezdili jen před 2. světovou válkou, a sice na trase mezi hřbitovem v Obudě a dnešní konečnou tramvajové linky 1. Po válce se do této části Budapešti trolejbusy již nevrátily. Jen v osmdesátých letech bylo v plánu jimi nahradit trasu místní speciality - tramvajové zubačky jezdící ze stanice Városmajor do Széchenyi hegy, k čemuž naštěstí nedošlo. Svým charakterem totiž připomíná lanovku na Petřín (ale je delší) a tak vedle normální přepravy osob plní tedy funkci i jakési atrakce. Ale zpět k trolejbusům - vozový park tvoří sólo vozy ZIU 9 (38ks), pak nejpočetnější trolejbusová verze kloubového Ikarusu 280 (84ks), dále Ikarusy řady 400 (31ks) nově také 12m Solarisy (16ks). Denní výprava ve špičce je 119 vozů. Trolejbusový provoz ve městě poslední desítky let stagnuje, v budoucnu by mělo dojít k nepatrnému rozšíření sítě a využití nakoupených Solarisů s možností bateriového pohonu k vedení linky přes ostrov Margit-sziget, kde se nepočítá s výstavbou trolejí.
Idylická fotka z trolejbusové vozovny, jak z 80. let minulého století. Ale nebojte se, novější vozy jsou tam také, jen se nám na snímeček nevešly.
Idylická fotka z trolejbusové vozovny, jak z 80. let minulého století. Ale nebojte se, novější vozy jsou tam také, jen se nám na snímeček nevešly.
Foto Robert Bartyzal (červenec 2008)
Stejně jako je centrum protkáno trolejbusovými linkami, zbytek města je protkán těmi autobusovými. A to doslova. Přes to, že síť autobusových linek je opravu hustá, o nějakém souběhu nemůže být ani řeč. Drtivá většina zastávek je jen pro jednu nebo dvě linky. Protože jsou na každém rohu, tak vedle klasických linek jsou ještě linky rychlíkové (značeny červenou barvou). Všechny zastávky jsou na znamení. Mezi autobusy najdeme převážně Ikarusy 260 a 280, pak řadu 400 a sem tam i nějaké nové Volvo. Bohužel Maďarsko má zřejmě velký problém s vandalismem, resp. s nejrůznějšími způsoby seberealizace. Zatímco někde jsou vcelku milé a úsměvné, jinde již méně, ale stále nekonfliktní, tak způsob devastace některých vozů je naprosto odpudivá. Tramvaje a trolejbusy mají ještě vcelku udržovaný a čistý interiér, ale o autobusech se to už moc říci nedá. Mají sice pěkný šedomodrý interiér, ale jejich stupeň "vybydlenosti" se často dá jen těžko srovnávat s nějakým provozem v Čechách. Naproti tomu způsob odstavování vozů na konečné by určitě potěšil nejednoho cestujícího u nás. Vůz se obvykle odstaví v nástupní zastávce s otevřenými dveřmi (pokud řidič odchází, zamyká jen kabinu) a cestující průběžně nastupují. V čas odjezdu přijde řidič, nastartuje a jede se. Cestující nemusí stát v zastávce, na druhou stranu je to možná jedna z příčin velké zdevastovanosti některých vozů. Navíc u konečných tramvají takhle stojí třeba několik otevřených vozů z obou stran ostrovního nástupiště a vy můžete jen podle počtu nastupivších hádat, která pojede první. Nestandardní jsou i "přestávky" některých linek, které místo jedné konečné objíždějí nějaký blok. (např. jako linky 11,12 v Č.Budějovicích nebo polookružní linky v Jihlavě). Prostě v dané zastávce řidič na cca 10 minut vypne motor a třeba luští křížovku, přesto, že jsou v autobuse cestující, včetně stojících. Pak pomyslně zavelí "krleš" a jede dál... Linková orientace není nejhorší, ale stále je co zlepšovat. Na cedulových vozech je na boku seznam stanic i s výpisem možných přestupů, na těch modernějších s digitálními panely bohužel jen přestupy v následující stanici. Maďaři asi nejsou s časem tak svázaní jako jinde - ve vozech nejsou instalovány hodiny, ve většině jízdních řádů jsou uvedeny jen časové intervaly. Jejich součástí je sice výpis zastávek, kudy spoj jede, ale bez vyznačených přestupů (ani na metro). A hlavně z nich nevyčtete na jaké zastávce vlastně stojíte (ani na označníku žádný popisek není). Ale všechny tyhle věci budou trápit asi jen přespolní, místní tyto věci k přepravě nepotřebují. Při návštěvě trolejbusové vozovny mne upoutalo množství již dlouhodobě odstavených nízkopodlažních Ikarusů řady 400, když se stále dělají GO řady 280. Zřejmě to vypovídá buď o jejich značné poruchovosti, špatné dostupnosti náhradních dílů či jejich neoblíbenosti. Nebo o všem dohromady. Specialitou Budapešti také je, že na nejfrekventovanějších průtazích městem se téměř nikde nedá odbočit doleva - Pokud to máte v úmyslu, musíte odbočit vpravo, objet blok domů a poté křižovatku projet rovně. Celkově jsem měl z Budapešti velmi příjemný dojem, příjemná je hlavně všudypřítomná zeleň. Takové množství vzrostlých stromů by se asi v kterémkoliv městě v Čechách hledalo jen stěží.
Jak vidíte, staré dobré Ikarusy se ještě nevzdávají. Zde se mi podařilo zachytit oba nejznámější typy - 260 a 280 (ano, ten vpravo je kloubák).
Jak vidíte, "staré dobré" Ikarusy se ještě nevzdávají. Zde se mi podařilo zachytit oba nejznámější typy - 260 a 280 (ano, ten vpravo je "kloubák").
Foto Robert Bartyzal (červenec 2008)
Další zastavení v Maďarsku bylo věnováno Szegedu. Szeged je středně velké město, mně osobně svou velikostí a uspořádáním velmi připomíná České Budějovice. Možná je to také vozovým parkem. Trolejbusy zde jezdí od roku 1979 a jako v jediném maďarském městě zde najdeme české trolejbusy 14, 15, 21 a 22 Tr, většinou skoupených z českých provozů). Mnoho zdejších Ikarusů má dvojstupňovou automatickou převodovku Praga (používanou dříve v Karosách), a samozřejmě zde potkáme i české tramvaje.Takže nás ani nepřekvapí, že ředitel městského dopravního podniku mluví česky a má i českou manželku.
V ulicích již nepotkáme vozy ZIU 9 ani Ikarusy 280T, za to asi jako v jediném městě na světě Volva a Mercedes Citaro v trolejbusové verzi. Jedná se totiž o individuální "přestavby". Dílny zdejšího dopravního podniku jsou spíše vývojová a výrobní hala, kde se fantazii meze nekladou. Tu udělají z autobusu trolejbus, tady přidají dveře a tam dají jinou výzbroj. Nové vozy s nadsázkou dělají, jako když si dítě hraje s plastelínou... Nyní se například pracuje na přestavbě nakoupených autobusů 21Ab, vyřazených v Plzni. Samozřejmě z haly vyjedou už jako trolejbusy. Vše se splněním veškerých norem a předpisů a s požehnáním maďarského drážního úřadu. Jak pan ředitel podotkl: "Při takové přestavbě víme, že vůz je udělán poctivě, dílenští pracovníci, kteří ho zde "vyrobili" to pak budou mít snažší při odstraňování provozních závad a navíc nás takto nový vůz vyjde jen na zhruba poloviční cenu nového, s obdobnými vlastnostmi". A ani nemusím dodávat, že stejným způsobem se to zde dělá i s tramvajemi... Vozovému parku dělají ostudu akorát poslední tramvajové vozy FVV (tzv.Bengály), se kterými se ale už do budoucna nepočítá. Při naší návštěvě zrovna probíhala rozsáhlá tramvajová výluka v centru, takže pro svou obousměrnost byly na dvou částech tratě nasazeny právě tyto vozy. Navíc se jednalo o části, které jsou rekonstrukcí "odstřihnuté" od vozovny, takže soupravy nocovaly v obratištích.
Do kolejového svršku se léta neinvestovalo, některé úseky jsou poměrně zanedbané. Například jedno rameno linky 3 (3F) je jen jednokolejná trať s výhybnami. Výhledově se počítá s jejím nahrazením trolejbusovou linkou a následným zrušením této tratě.
Velkou nevýhodou jsou zde jízdní řády. Jde totiž jen o výčet časů odjezdů z konečné stanice a ve sloupci stanic pak doba jízdy. Tedy těm co matematika z hlavy moc nejde, může spoj přijet dřív, než se dopočítají. Ale dle ředitele DP se již pracuje na změně.
Na závěr je vhodné říct, že autobusovou dopravu zde provozuje podnik Volán (obdoba ČSAD), trolejbusovou a tramvajovou dopravu „Dopravní podnik“. V provozu to nečiní větší problémy (každý má svůj „píseček“), dohady následují při plánovaných rozšířeních závislé trakce (nárůst výkonu „Dopravního podniku“ na úkor linek Volánu) a hlavně při rozdělování dotací z městského rozpočtu.
V Szegedu zatím slouží staré tramvaje, jejich konec se však již blíží.
V Szegedu zatím slouží staré tramvaje, jejich konec se však již blíží.
Foto Robert Bartyzal (červenec 2008)
Poslední zastávkou našeho maďarského putování byl Debrecín. Jde o menší lázeňské město, kde se v posledních letech do MHD dost investovalo. Autobusové linky zde provozuje Hajdú Vólan (obdoba našeho ČSAD), ve vozovém parku objevíme mnoho plynových Ikarusů 260 a 280, tak novější řadu 400, k vidění je i kloubový Neoplan, nebo Man zvaný "reklama na dveře". Je zde jediná tramvajová linka, s jedinou konečnou u nádraží. Vede z jihu města na sever, kde obkrouží park s blokem domů a vrací se zpět. Většina vozů je GANZ s růžovým interiérem, provoz doplňuje opět ještě několik posledních vozů FVV (Bengál), na kterých se ale ještě dělají i rozsáhlé opravy. Nicméně jejich jízdní vlastnosti jsou žalostné. Když do nich přesednete z vozu GANZ, nevěříte, že jedete po stejné trati. Tramvajové označníky jsou ve stylu "retro", a přitom technicky velmi moderní - odpočítávají např. čas do příjezdu příštího spoje. Ostatní označníky i jízdní řády jsou standardní, jak je známe z Čech (tj. s klasickým výčtem časů odjezdu) a i s označením dané zastávky, kde stojíte. Ovšem, někdy se k nim musíte i pořádně ohnout...
Základ trolejbusového parku tvoří Solarisy Trollino, některé i s dieselagregátem (používá se na lince 3E), a doplňují je v minimálním množství jen zgenerálkovaný ZIU 9, Ikarusy 280T a také jeden LAZ. Několik negenerálkovaných ZIU 9 je odstavených na vyřazení, další dva dosluhují jako záložní vozy.
Hojně používanou specialitou na zdejších křižovatkách je ukazatel času u mnoha semaforů ukazující zbývající dobu do změny signálu.
Plejáda trolejbusů na centrální stanici MHD v Debrecíně.
Plejáda trolejbusů na centrální stanici MHD v Debrecíně.
Foto Robert Bartyzal (červenec 2008)
Při cestě na Slovensko jsme se na skok stavěli v Miskolci, jehož tramvajovou dopravu obstarávají ex. Košické a mostecké KT8D5 (linka 1) spolu s ex vídeňskými tramvajemi na lince 2. Pikantností je organizovaný nástup předními dveřmi, což je v praxi ale naprosto nerealizovatelné. U vozu KT8D5 toto praktikoval (naštěstí) pouze jeden řidič, bylo pak úsměvné sledovat dav, který nastupuje jedněmi (samozřejmě těmi nejužšími) dveřmi. Jelikož bývalé vídeňské tramvaje jezdí často s vlečnými vozy, je u nich nástup předními dveřmi de facto úplně vyloučen.
Ještě jednou Debrecín. I Maďarsko se snaží plynofikovat a instaluje plyn i do maďarské legendy.
Ještě jednou Debrecín. I Maďarsko se snaží plynofikovat a instaluje plyn i do maďarské legendy.
Foto Robert Bartyzal (červenec 2008)
Tolik ohlédnutí k letošní návštěvě Maďarska, na závěr musím konstatovat, že jejich dopravní mentalita mi byla velmi blízká, mnoho věcí by se mohlo aplikovat i v Čechách. A na závěr malé zjištění. Pokud vás osloví v Ikarusu Maďar/Maďarka, vůbec nevadí, že neumíte maďarsky. Stačí jen otvírat pusu, on/ona si už v tom hluku nějaká slova dosadí...
Zajímavě vedené dráty nad komunikací. Nejedná se však o troleje, ale o dráty vysokého napětí. I to je dnešní Maďarsko.
Zajímavě vedené dráty nad komunikací. Nejedná se však o troleje, ale o dráty vysokého napětí. I to je dnešní Maďarsko.
Foto Robert Bartyzal (červenec 2008)

Vyhledávání

Kalendář akcí

loader