Get Adobe Flash player

fotopravo

Právní aspekty fotografování

Fotíme, fotíme, ale nebude problém?
Fotíme, fotíme, ale nebude problém?

1. Úvodem

Každý při prohlížení starých pohlednic či fotografií poněkud jihne a oddává se nostalgii starých časů, které nám pan fotograf, jistě ve fraku a s buřinkou svým fotoaparátem na třech nožkách kdysi zanechal. A protože i my jsme národ zvídavý a sběratelský, a upřímně řečeno se rádi chlubíme před kamarády, co se nám to povedlo za špek, též rádi zvěčňujeme okamžiky, které pro nás mají význam třeba jen v tu danou chvíli nebo po celý život a tajně v koutku duše přitom doufáme, že za několik desítek let někdo odněkud na světlo vytáhne naši fotografii, opráší staré poškrábané cédéčko a prohlédne si náš obrázek a učiní třeba objev století, že ona dosud všem záhadná a tajemná věc nalezená při archeologických výzkumech zapíchnutá v hlavě muže pozdního středního věku (pravděpodobně dopravního architekta) není náboženským rituálním předmětem osmnáctého století, ale pouhopouhá výhybkářská tyč...
Naše čiré fotografické nadšení se však v praxi může střetnout s nepochopením, či represí z nejrůznějších stran. Aby bylo trošku víc jasno, co a jak v takovýchto situacích, zkusím na následujících řádkách pustit trochu světla do temnot.
Předně je třeba říci, že fotografování jako takové není, a dá se říci, že naštěstí, upraveno jakýmkoliv konkrétním právním předpisem (zde narážím na tu skutečnost, že díky našemu přístupu do EU mi přišla na stůl čerstvá vyhláška o požadavcích na čokoládové bonbony...). A i když si tu nakrásně řekneme a popíšeme nějaký ten paragraf, tak bohužel stále platí, že na blbce je paragraf málo zakroucený a s volem se bez klacku nedomluvíš... A to platí jak na nás, tak na ty, které s fotoaparátem potkáme.
Pánovi se pořizování této fotografie sice líbit nemusí, ale má smůlu, nefotíme jeho, ale chtěli jsme fotit autobusy a on nám tam vlezl ...
 ... ostatně nám se tam ten pán také nelíbí :-)
Pánovi se pořizování této fotografie sice líbit nemusí, ale má smůlu, nefotíme jeho, ale chtěli jsme fotit autobusy a on nám tam vlezl ... ... ostatně nám se tam ten pán také nelíbí :-)

2. Právní předpisy

2.1. Práva a povinnosti fotografa vůči lidem

2.1.1. Listina základních práv a svobod

Je proto třeba zabrousit do vícero právních předpisů a z nich poskládat mozaiku poznání. Asi nejdůležitějším pramenem bude Listina základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.), který ve svém článku 17 praví :
Čl.17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.
Asi každému z nás fotografů se zamlouvá nejvíce odstavec č. 2 a 4 a má plnou pravdu. Tyto odstavce totiž komukoliv v podstatě zaručují to, že můžete sbírat informace (focením, obkreslováním, nahráváním atp.) téměř kdykoliv a kdekoliv. Problémem totiž může být právě to slovíčko téměř. Při našem konání totiž nesmíme nikomu způsobit škodu nebo mu zasáhnout do jeho práv - to je právě odkaz na ten zákon v odstavci 4 Listiny.

2.1.2. Občanský zákoník

U lidí - právnicky nazývaných fyzické osoby je jejich ochrana zpracována v občanském zákoníku v § 11- 16. Ocitujme si je a okomentujme :
Občanský zákoník č. 40/1964 Sb.
Ochrana osobnosti
§ 11
Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.
Zde není komentáře snad třeba. Pro nás to ve velmi zjednodušené zkratce to znamená, že nesmíme při focení nikoho mlátit, úmyslně ho snímat v nedůstojných situacích a např. se posmívat jeho koktání či kulhání. Tato omezení ovšem platí a to zejména při prezentaci našich výtvorů na veřejnosti. Co je to veřejnost - viz níže.
§ 12
(1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.
To znamená, že uděláte-li někomu „pasovku“, musíte mít k tomu i jeho svolení a stejně tak i pro veřejnou prezentaci této podobizny. Rozhodný je váš úmysl tuto pasovku udělat, to že se vám někdo postaví v okamžiku stisknutí spouště obličejem před objektiv a vy máte místo pěkného záběru tykadláku něčí xicht, pardon, řekli jsme si že nebudeme poškozovat práva cizích osobností na jejich důstojnost tedy opravuji : místo tykadláku něčí obličej, není problém váš, pomineme-li zkažený záběr, promarněnou příležitost, ale toho vlezlého chodce. Osobní povahou projevu se myslí. cokoliv člověku vlastní a jej charakterizující - jev, způsob řeči, ale jde sem zařadit i např. koktání nebo i takové prdění. Svolení bych ovšem já osobně chtěl raději písemné, protože se svědky bývá občas potíž, a když tak přemýšlím koho ze SPVD si vzít jako důvěryhodného svědka, tak... (za těmi tečkami bych se již mohl dopustit porušení ochrany osobnosti!). Prostě se nechovat jako tzv. papparazzi.
(2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona.
Opět jasná záležitost, které jde v tomto případě mimo nás a se kterou válčí spíše úřady : viz např. fotka v občance.
(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.
A jsme u jádra pudla : fotografování zde sice nenalezneme, ale lze s úspěchem tvrdit, že fotografování tramvaje je činnost vědecká (bádám ohledně variací barevných řešení šroubku M10 na kolejnicové brzdě nebo čemkoliv jiném), činnost umělecká (vést zde diskuzi o tom, co vše je dnes umění... pro někoho i dostat celou tramvaj na políčko filmu ...) a konečně zpravodajská (ať mi kdokoliv dokáže, že jsem ten obrázek nechtěl poskytnout Jirkovi Š. na jeho internetové stránky např. do stati o Plzeňských fujtajblincích, že). A to zde nezmiňujeme ještě tu variantu, že každý vědec, umělec, či zpravodajec sbírá spoustu materiálu, než něco vypotí, vypotí-li vůbec co. Pozor ovšem na další předpisy, které nám mohou trochu přistřihnout křídla a o kterých bude teprve řeč.
§ 13
(1) Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
To znamená, že bude-li hlavním motivem obrázku např. na internetové stránce nebo v monografii o typu T3 zvracející pán a ne ona té-trojka a třeba to bude ještě uvedeno nějakým pichlavým titulkem, může se tento pán, pozná-li se a bude-li se xobě na obrázku chtít hlásit domáhat výše uvedeného, tedy odstranění obrázku a eventuelně toho zadostiučinění.
(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
(3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.
Výše popsaný nárok se vymáhá zpravidla u krajského soudu žalobou na ochranu osobnosti. Neexistují měřítka, kolik chtít peněz nebo kolik těch peněz poškozenému přiznat. Jde jen o přesvědčení soudu o vzniku, výši a závažnosti újmy (tedy de facto o verbální zručnost advokáta...). Náhrada je závislá též na době trvání zásahu do práv, známosti poškozené osob na veřejnosti atp.
§ 14 Zrušen.
§ 15 Po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům.
§ 16 Kdo neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti způsobí škodu, odpovídá za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.
Tzn. že kdyby Jirka Š. po úspěchu fotografie onoho zvracejícího pána na svých stránkách tuto fotografii nechal umístit např. na billboard u hlavní pošty proti zastávce tramvaje č.4 a zmíněný pán přišel třeba díky tomu o práci, musel by to Jirka se vším všudy zacvakat.
Veřejně je jakákoli činnost konána, přihlíží-li jí alespoň dva lidé. Zde je třeba brát v úvahu, že za veřejnost se budou ve většině brát lidé stojící mimo okruh osob zainteresovaných nebo jinak spolčených. (Příklad: Budu fotit něco s kamarádem a pantáta se bude cítit mým konáním dotčen, musí tam být v dosahu ještě někdo, aby šlo o veřejnost, protože můj kamarád se do toho nepočítá. Viz např. promítání v uzavřených společnostech není veřejnou produkcí atp.).
O veřejné místo se jedná, pokud jde o místo volně přístupné nebo i za určitých okolností místo, na které je možno dohlédnout prostým pohledem, tzn. ulice, park, nádraží, tramvaj. Není to např. byt a podobně, ale už by to mohl být balkon atp.
V podstatě se tedy dá shrnout, že když se vůči ostatním lidem na ulici budeme chovat při ukájení naší vášně jako lidi, neměl by být s naším koníčkem problém.
Oboří-li se na vás někdo, musíte zvážit danou situaci. Řešení je několik :
  • V klidu vysvětlit, že jeho manželka vás nezajímá, že chcete obrázek trolejbusu a oni se vám tam bohužel připletli. (Nesmíte tím však vyostřit eventuelní spor např. poznámkou o zadku ctěné manželky překážející vám v záběru...)
  • Tvrdit, že jste spoušť nezmačkli a že jejich obrázek tam není. (Spousta foťáků má přeci tzv. stisk spouště na 1/2 pro zaostřování, měření expozice atp. čili jste si hráli s motivem, ale fotit budete teprve až oni přejdou)
  • Nereagovat vůbec (Málokomu se chce hádat, když nemá protějšek)
  • Mluvit cizím jazykem (takové Kikaposztaszitottallanittotattokengedelmesked-hettétlensegeskeitkért každého odradí, neboť díky TV „ fuck you!“ už rozumí skoro každý, ale na Maďara tu asi nenarazíte. Mimochodem to má být nejdelší maďarské slovo znamenající „s ohledem na vaši stálou neposlušnost“)
  • Omluva nikdy nic nepokazila.
  • Další reakce nechávám na vás a na vaší pohotovosti (Přeci jen váš na hodně hlasitý a opovrženíhodný projev doprovozený příslušnou mimikou dožadující se zastání se okolní veřejnosti typu: „Fuj ! Fotky nahatých chlapečků teda fakt nemám ani nedělám!“ už musí být nátura a taky je to nehezky blízko nějaké polízanici nejen právní)
Pořizování této fotografie se sice nemusí panu řidiči líbit, ale má smůlu,
neb nefotíme jeho, ale autobus ...
Pořizování této fotografie se sice nemusí panu řidiči líbit, ale má smůlu, neb nefotíme jeho, ale autobus ...

2.2. Práva a povinnosti fotografa vůči nelidem (podnikatelům)

2.2.1. Představitelé podnikatelů

Co se týče právnických osob, typicky podnikatelů, jejich představitelů a jejich majetku i tyto osoby jsou svým způsobem chráněny. Naší činností, respektive jejími výsledky je nesmíme poškozovat. Například tvrzením nepravdivých skutečností, vyvozováním pochybných souvislostí, nepřiměřenými záměrnými spekulacemi atp. Jejich zobrazování je možné stejně jako u osob tzv. fyzických, jen tím, že jsou jakýmisi představiteli, je jejich ochrana trochu slabší. Čím je osoba veřejně činnější, tím spíše musí předpokládat vyšší zájem o svoji osobu. Představitelé podniků mají ochranu stejnou jako ostatní lidé - viz stať o ochraně fyzických osob - čili pokud si vyfotíte např. pana ředitele dopravního podniku nebo jeho zaměstnance a i ve svém pozdějším výtvoru ho označíte jako ředitele dopravního podniku a ne jako toho blba, co vás chudáky nadšence nechtěl pustit dovnitř, je vše v pořádku), ale zase je nesmíte svým počínáním obtěžovat nad míru přiměřenou poměrům. Ta míra spočívá v tom, že je určitě rozdíl, když panu řediteli řeknete, že si ho chcete vyfotit a zmáčknete to 1-2x nebo si ho vyfotíte 1-2x při pochůzce s ním po areálu vozovny a rozdíl je v tom, když ho budete fotit každých 5 minut nebo když nám řekne, že je proti tomu. Čili opět nečiňme jiným to, co by nám samotným nebylo příjemné. Vše je o vstřícnost a dodržování pravidel slušnosti. Vzpomeňme si, jak sami hodnotíte fotografie své postavičky... Ne každému je fotografování příjemné a ne každý by měl používat manýry nejmenované televize.

2.2.2. Majetek podnikatelů

Naopak majetek používaný těmito podnikateli je chráněn např. před fotografováním pouze tzv. obchodním tajemstvím. Obchodní tajemství jsou dle § 17 obchodního zákoníku „veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo aspoň potencionální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje“.
Tedy pokud se podnikatel domnívá, že má něco, co nechce, aby věděli nebo viděli ostatní, tak se podle toho taky má chovat. Tzn. schovat to před veřejností či odborníky. Rozhodně to však neznamená :
  • že na vás může vyběhnout bezpečnostní agentura z areálu a sápat se vám např. po fotoaparátech (o bezpečnostních agenturách bude řeč dále). Podnikatel si musí své tajemství chránit na svém pozemku a to např. betonovou zdí, halou atp.
  • že vám může tramvaják zakazovat fotit tramvaj patřící přece dopravnímu podniku
  • a podobná zvěrstva, která byla podnětem pro tuto stať.
Pokud tedy podnikatel (DP) jezdí se svými dopravními prostředky na veřejnosti, přímo tedy počítá s tím, že budou předmětem jejího zájmu. To platí i o zaměstnancích. Když se nad tím zamyslíte, není totiž až tak moc velký rozdíl v tom, když okukuji práci řidiče na polovině jeho trasy a navíc si udělám nějakou poznámku do notesu a nebo když si ten samý bus natočím na video. Prostě uplatňuji své právo na informace, svojí činností nikomu neškodím a pokud dodržuji ostatní předpisy, tak moje činnost může být každému fuk.

2.2.3. Co čekat v podniku

Pokud se však nějakým způsobem a předpokládejme, že legálním dostaneme do prostor soukromých, jako jsou například vozovny, depo, kancelářské objekty, musíme se podrobit režimu, který zde panuje. Tzn. že musíme přijmout určitá omezení, která jsou s naším pobytem spojena. Jste jsme zde hosty a musíme přijmout daná pravidla hry počínaje vypnutím mobilu, odebráním např. nože, prohlídkou zavazadla atp. Tato omezení však nesmí omezit vaše základní práva na vlastnictví, zdraví a svobodu, tzn. že prohlídka zavazadla musí být šetrná, osobní prohlídka musí být přiměřená a měla by ji dělat osoba stejného pohlaví, odebrané věci vám musí být všechny nepoškozené vráceny (tzn. že s nimi musí být zacházeno šetrně - zvláště u citlivých přístrojů, potravin apod.). Nelze se ovšem domáhat např. vstupu s rozjedenou zmrzlinou a požadovat např. její vrácení při odchodu za dvě hodiny v původním stavu... Veškeré tyto úkony máte právo odmítnout před jejich provedením, ovšem je třeba počítat s tím, že nemusíte být vpuštěni. Nikdo vás nesmí k ničemu nutit, pokud k tomu nedáte sami souhlas. Většinou je vnitřní řád (nebo pokyny nebo jak se ještě takový papír může jmenovat) hned na vrátnici nebo u vstupu, měl by vám být na požádání předložen. To že vstoupíte na své riziko do objektu bez znalosti tohoto řádu, může být v určitých situacích už potom váš problém. Nikdo vás ale přesto nesmí omezit ve vaší osobní svobodě (nesmí vás tam zavřít), zdraví (ubližovat vám, pokud k tomu sami nezavdáte příčinu) a majetku (nesmí vám nenávratně odebrat jakoukoliv věc, kterou při vstupu ovládáte, vyjma věci, která se vám jaksi zadře za nehty během návštěvy).

2.2.4. Pravomoci státních orgánů

Pro ochranu svého majetku si kdokoliv může najmout kohokoliv. Stát na to má polici, celníky a vojáky, soukromé osoby např. detektivy a bezpečnostní služby.
Policie, vojáci a celníci mají rozsáhlé pravomoci týkající se v podstatě jakékoliv lidské činnosti a těžko se proti výkonu jejich povolání bránit. Ani tito příslušníci Vás nesmí bezdůvodně omezit ve vašich lidských právech, na druhou stranu v případě vyslovení podezření, můžou v podstatě skoro všechno - tzn. prohlížet, zabavovat, chtít podat od vás vysvětlení atp. Fyzické násilí můžou použít jen při vaší neadekvátní reakci, nebo opakovaném bránění se výkonu jejich funkce. Jejich činnost je upravena pro každý obor zvláštním předpisem, který je dále podrobně rozveden v interních směrnicích jednotlivých ministerstev.
V případě, že vám způsobí výkonem své funkce škodu, ke které jste nezavdali příčinu (neprovokovali jste atp.) lze se po státu domáhat její náhrady. Je ovšem otázkou jak prokázat výši náhrady škody v penězích u takového např. vytažením osvětleného filmu... bylo by to na verbální výkon advokáta hodný Pulitzerovy ceny... ale neříkám, že to není možné.

2.2.5. Bezpečnostní služby

Bezpečnostní služby mají jakýsi dvojí režim. Mimo hlídaný objekt mají úplně stejná práva a povinnosti jako kdokoliv jiný, čili mimo vašeho svolení nemůžou proti vám dělat vůbec nic. Bohužel si to ti jednodušší chlapci občas trošku pletou s bondovkama. Leč i když narozdíl od nich nemáte vypasované bombry, vyholené lebky a bouchačky, máte úplně stejné postavení jako oni. Čili pokud nepůsobíte někomu škodu, nehrozíte škodou, někomu neubližujete, nesmí proti vám zasáhnout. Chce-li si továrna uchovat nějaké tajemství, musí se také tak chovat (viz obchodní tajemství), tzn. ať si postaví větší plot, ale nějací nadržení maskáči to nemohou suplovat. Mimo areál si z veřejného prostranství může každý fotit co jak chce. Tak jako vy mají právo a dokonce povinnost zabraňovat páchání trestných činů, poskytovat pomoc zraněným, přivolat pomoc atp.
Uvnitř objektu, který střeží, se mohou chovat jako jeho majitel, tzn. mohou vás mohou kontrolovat, chtít vysvětlení, prohlížet, vykázat vás ven, rozhodně však vám nesmí nic odebírat nebo ničit, výjimkou jsou např. úschovní skříňky na vaše "závadné věci" tzn. třeba i foťák, mobil apod. po dobu pobytu v areálu. Zasáhnout mohou proti vám pouze v případě, že vstupujete do nepovolených prostor, pášete škodu nebo někomu ubližujete, popř. se chováte jinak v rozporu s místním "návštěvním řádem", který vám ovšem musí být dán k nahlédnutí již při vstupu. Jejich zásah musí být ovšem přiměřený vašemu chování, neboť rozhodně nesuplují policii ČR. Tzn. ani při fotografování vás nemohou např. zmlátit.
Správný postup by asi měl být tento : Při eventuelní hrozbě škody v důsledku fotografování v objektu zajistit pachatele, tzn. ho přiměřeně zadržet, zamezit pokračování v jeho páchání a přivolat policii. Pokud se rozhodnou odejmout fotoaparát, nesmí ho nijak poškodit, ale musí ho okamžitě předat policii, která může zkoumat obsah filmu po jeho řádném vyvolání např. v policejní laboratoři a posoudit jeho závadnost. Rozhodně bombříci nemohou film vytahovat, mazat data atp. Přestupek a jeho míru může posoudit pouze policie. Samozřejmě, že oznamovatele přestupku stíhá sankce za křivé obvinění v případě, že se jeho podezření nepotvrdí. V případě, že je vám postupem bezpečnostní služby způsobena škoda, ublíženo na zdraví nebo nepřiměřeně omezena svoboda (zavřeme tady chlapce na hodinu ať se vycuká, on už si dá příště pozor, atp.), je třeba toto oznámit co nejdříve Policii a pokud možno získat co nejvíce důkazů o nezákonné činnosti. Policie se u takovýchto pro ni drobných kauz zrovna nepřetrhne a trestní oznámení ráda odkládá pro kdejakou malichernost. A bez aspoň trochu rozumných důkazů se jí ani nelze moc divit.
Mým oblíbeným příkladem je JE Temelín. Dle mého názoru tato dosti strategická elektrárna je vidět z desítek kilometrů, fotit si ho může 24 hodin denně kdokoliv od plotu z jakéhokoliv úhlu, ale když vás náhodou pustí dovnitř, musíte řídit přísným vnitřním režimem. A tak je to i s ostatními objekty. Samozřejmě, že bereme ve všech výše uvedených příkladech v úvahu zcela normální situaci, nikoliv nějaký výjimečný stav.
Takováto fotografie se sice nemusí ochrance podniku líbit, ale má smůlu, viz odstavec výše ...
Takováto fotografie se sice nemusí ochrance podniku líbit, ale má smůlu, viz odstavec výše ...

2.3. Výběr z klubka dalších předpisů

Při fotografování je třeba dodržovat řadu předpisů. Pro kolegy zajímající se o MHD jsou asi nejdůležitější pravidla silničního provozu, kdy se nesmí vstupovat do vozovky, bránit plynulosti dopravy, chodit na červenou atp. to všichni znáte... U drah, ke kterým patří mimo železnice i tramvaj a trolejbusy upozorňuji na cca 3 roky platící novelu zákona o drahách č. 266/1994 Sb.
§ 4a
Ochrana dráhy
(1) Nikdo nesmí bez povolení provozovatele dráhy vykonávat v obvodu dráhy činnosti, které se považují za podnikání, vstupovat na dráhu a v obvodu dráhy na místa, která nejsou veřejnosti přístupná, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
(2) Všechna místa na dráze a v obvodu dráhy jsou veřejnosti nepřístupná s výjimkou
a) dráhy a jejího obvodu, pokud je dráha vedena po pozemní komunikaci
b) dráhy a jejího obvodu v místě křížení dráhy s pozemní komunikací
c) prostor určených pro veřejnost, nástupišť a přístupových cest k nim a prostor v budovách nacházejících se v obvodu dráhy, pokud jsou v nich poskytovány služby související s drážní dopravou
d) veřejně přístupných účelových komunikací v obvodu dráhy
e) volných ploch vzdálených nejméně 2,5 m od osy krajní koleje dráhy
Sice jsem v zákoně o drahách nenašel žádnou pokutu (ty se týkají vesměs jen provozovatelů a dopravců), ale vyjmenované přestupky jsou v přestupkovém zákoně, kde upozorňuji zejména na § 23 přestupkového zákona č. 200/1990 Sb. :
§ 23 Ostatní přestupky na úseku dopravy a přestupky na úseku silničního hospodářství
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) úmyslně zničí, poškodí, znečistí nebo neoprávněně odstraní, zamění, pozmění, zakryje, přemístí nebo umístí dopravní značku, návěstidlo, signální nebo návěstní znak, signální nebo návěstní zařízení, informační zařízení pro cestující, vyvěšený jízdní řád, označení zastávky veřejné dopravy nebo jiného dopravního zařízení anebo neoprávněně používá takové zařízení
f) porušením povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem ohrozí bezpečnost nebo plynulost železničního, leteckého nebo plavebního provozu nebo způsobí v takovém provozu dopravní nehodu
h) úmyslně poškodí dopravní stavbu nebo jiné zařízení, které je součástí této stavby, anebo úmyslně naruší činnost sdělovacího nebo zabezpečovacího zařízení
n) způsobí závadu ve sjízdnosti dálnice nebo ve sjízdnosti a schůdnosti silnice nebo místní komunikace
o) neoprávněně zřídí, pozmění nebo zruší sjezd nebo nájezd z dálnice, silnice nebo místní komunikace
p) neoprávněně umístí pevnou překážku na pozemní komunikaci nebo neodstraní jím vyvolaný zdroj ohrožení dálnice, silnice nebo místní komunikace
r) neuposlechne příkazu osoby pověřené výkonem státního odborného dozoru při výkonu dozoru na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci
v) bez povolení provozovatele dráhy vykonává v obvodu dráhy činnosti, které jsou podnikáním, nebo vstoupí do obvodu dráhy na místa, která nejsou veřejnosti přístupná
x) svým chováním nebo činností porušuje nebo ohrožuje provozování dráhy a drážní dopravy nebo poškozuje součásti dráhy nebo součásti drážního vozidla
y) v obvodu dráhy nedbá pokynu provozovatele dráhy, dopravce nebo osoby jimi pověřené k zajištění bezpečnosti osob a bezpečnosti provozování dráhy a drážní dopravy nebo nedbá pokynu k zajištění ochrany majetku a veřejného pořádku
z) porušením povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem ohrozí pověřenou osobu provozovatele dráhy nebo dopravce při výkonu jeho činnosti.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až h) a písm. u) až z) lze uložit pokutu do 5.000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. j) až t) pokutu do 10.000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. i) pokutu do 15.000 Kč; zákaz činnosti do 1 roku lze uložit za přestupek podle odstavce 1 písm. c) a f).
(3) V blokovém řízení lze uložit za přestupek podle odstavce
1 písm. i), s) a t) pokutu do 5 000 Kč.
Nesmíte se tedy divit, že vás v souladu s tímto ustanovením můžou oprávněně vyhodit např. z točky tramvaje, zatravněného, štěrkového nebo panelového tramvajového tělesa. Pozor též na vzdálenost uvedenou v písmenu e) - 2,5 m od osy krajní koleje širé trati je v podstatě pásmo 1,75 m od kolejnice směrem do náspu na normálním rozchodu.
A asi samozřejmostí by mělo být ustanovení...
§ 22
(4) Osoby nacházející se v obvodu dráhy jsou povinny dbát o svoji bezpečnost, dbát pokynů provozovatele dráhy k zajištění bezpečnosti osob a bezpečnosti provozování dráhy a drážní dopravy a pokynů k zajištění ochrany majetku a veřejného pořádku a jsou povinny zdržet se všeho, co by mohlo rušit nebo ohrozit provozování dráhy a drážní dopravy nebo mít za následek vznik škody na součástech dráhy nebo na drážním vozidle nebo narušit veřejný pořádek.
... protože jak pravil klasik : „Facka vod nárazníku se blbě rozchází...“
Při fotografování musíme brát v úvahu soukromé vlastnictví, čili bychom se neměli potulovat po ohrazených pozemcích bez souhlasu jejich majitele. Majitel, který si neohradí pozemek, nebo jasně neoznačí (kolíky, tabulky se zákazem ...) jeho hranice má smůlu - nejsme čuchací psi a není naší povinností lítat na katastr... A když už se budeme potulovat, dodržujme dané slovo a chovejme se lépe než jako na návštěvě, ať mají přátelé MHD či železnice dobré jméno nejen svými obrázky ale i faktickou činností.
Další neméně zajímavou otázkou je problematika autorského práva k fotografiím a dílu obecně, jejich používání, prezentace atp., kterou zde nebudeme řešit.
Proto vám vzkazuji, abyste své výtvory raději nešířili. Vyhnete se tím např. i spáchání trestného činu obecného ohrožení nás ostatních :o)

3. KOHEU

Pokud jste to dočetli až sem, tak před vámi smekám, já totiž ne a proto tu zůstalo určitě spousta chyb a při vašem bohulibém konání vám přeji
DOBRÉ SVĚTLO !!!
RESUMÉ

I. Na veřejnosti se při focení chovejme, tak, abychom předešli zbytečným konfliktům. Neprovokujme.
II. Na fotografování věcí a lidí na veřejnosti máte právo dle čl. 17 Listiny.
III. Při tomto fotografování tyto lidi nesmíte zesměšňovat, ubližovat jim, obtěžovat je atp.
IV. Za škodu, kterou svojí činností způsobíte, odpovídáte.
V. V prostorách veřejných i neveřejných se musíte chovat dle tamního řádu, či zvyklostí. Informujte se o nich. Co si kdo neschová, to je prostě vidět na veřejnosti a tudíž fotografovatelné.
VI. Kromě Policie ČR, celníků a vojáků proti vám nikdo nesmí použít fyzické násilí a odnímat vám věci, které máte při sobě. Výjimky: jste podezřelí z páchání trestného činu, je na vás vyžadována součinnost při dopadení někoho jiného nebo sami k tomu nedáte podnět či souhlas.
VII. Pokud vám již někdo věci odejme, musí je okamžitě vrátit, nebo předat policii. Do té doby ručí za jejich poškození, zničení a ztrátu. Každý takový případ dokumentujte, napište si jména a adresy svědků a ihned hlaste Policii ČR, jinak se eventuelní náhrady těžko dočkáte.
VIII. Neohrozme svojí činností sebe ani jiné.
IX. Se slušností nejdál dojdeš a moudřejší ustoupí.
X. Fotoaparát uchopený za objektiv, zejména zrcadlovka, je ideální k odvracení hrozícího bezprostředního útoku násilníka či psa.

Vyhledávání

Přihlášení

Kalendář akcí

loader